Červená Lhota

     Přestavbu dostal na starost Hons Vlach, který z původní gotické tvrze udělal zámek se čtyřmi křídly, jenž je rozložený kolem čtvercového dvora. Ve druhé polovině 16. století zasáhla zámek jakási epidemie, možná mor, kdoví. Každopádně na následky ní zahynulo mnoho členů Kábova rodu. Roku 1597 byl zámek prodán Vilémovi Rútovi z Dírné, který patřil k předním mužům kraje. Zámek nechal upravit v pozdně renesančním stylu a ke svému panství připojil několik vesnic a městečko Deštnou.

     V pobělohorské době se zámek zalíbil císařskému rytmistrovi Antoniu Brucciovi, který zámek násilně obsadil a o něco později mu právo na něj posvětilo rozhodnutí soudu. Jako nový majitel se začal i významně podílet na podobě zámku. Například místo starého dřevěného mostu nechal vybudovat kamenný o třech obloucích. Bruccio však zemřel, aniž by zanechal nějakého dědice. Zámek proto po jeho smrti připadl královské komoře, od níž si jej v roce 1639 koupil hrabě Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka. Slavata přistavěl bránu s raně barokním portálem a vraty s uměleckým kováním. Pak nechal upravit nádvoří a vstupní věž opatřil barokní kupolí, hodinami a ochozem. Zámek získal svoji charakteristickou cihlově červenou podobu v podstatě v tedy, když jeho střecha dostala červené vypalované tašky. Přestože zámek prošel touto radikální barokní přestavbou, včetně interiéru, Slavatové však v Červené Lhotě nesídlili, využívali ji spíše jako letohrádek.

       Roku 1693 získal zámek nového majitele, byl to rod Windischgrätzů a za nich a za dalších pánů panství postupně upadalo. Změna nastala roku 1835, kdy Červenou Lhotu koupil rakouský císařský komoří Jindřich Eduard Schönburg-Hartenstein. Ten nechal ve čtyřicátých letech udělat úpravy v novogotickém slohu a v šedesátých letech dostali stejnou úpravu i interiéry. Na počátku 20. století došlo ještě k novorenesanční přestavbě.

     Po roce 1945 byl zámek zkonfiskován státem, přičemž Rudá armáda odtud ještě stihla ukrást část vzácného mobiliáře. V roce 1949 byla Červená Lhota zpřístupněna veřejnosti.

Text: Maxim Kucer

Foto: Wikimedia Commons, Chmee2, Trendy 64, Leona Bohuslavová