Cheb

Začátek stavby chebské falce není doložen. Četné návštěvy císaře a jeho rodiny ve 12. století dokazují důležitost chebského hradu. V roce 1203 je Cheb poprvé zmiňován jako město. Během 15. století byl Cheb jedno z největších měst zemí Koruny české. Během třicetileté války se z Chebu, díky jeho strategické poloze, stala operační základna pro obě bojující strany. V roce 1631 bylo dobyto saským vojskem a potom ho získal Albrecht z Valdštejna. V roce 1647 bylo město dobyto Švédy.

     Smrt Albrechta z Valdštejna situaci města nijak nezměnila. Cheb byl zpustošený, zchátralý a na pokraji hospodářského zániku. Strategicky důležitá poloha na západním pomezí Čech také rozhodla o tom, že v červenci 1652 podepsal Ferdinand III. dekret o přebudování Chebu na vojenskou pevnost. Na konci 17. století byl Cheb už oficiálně nazýván pohraniční pevností.

V polovině 17. století se také začala zlepšovat hospodářská situace. V roce 1723 se město jako propadlá zástava považovalo za součást Koruny české a stalo se z něho formálně svobodné české královské město.

     Do doby na přelomu 18. a 19. století spadá i důležitá fáze výstavby Františkových Lázní, které patřily až do roku 1851 chebskému magistrátu. Prameny, označované jako chebská kyselka, byly užívány k léčbě už od 16. století a minerální voda se přivážela pacientům, kteří pobývali v Chebu. Rychlý růst lázní, zvaných od roku 1807 oficiálně Františkovy, přispívá i k hospodářskému a společenskému rozvoji Chebu.

     Počátkem 20. století nacházíme v Chebu mimo bohaté obchodní měšťanstvo a soustředěný finanční kapitál i významné strojírenské závody, potravinářské, textilní a stavební podniky. Mezi významné pamětihodnosti patří areál hradu s městským opevněním z druhé poloviny 12. století, kostel sv. Mikuláše a kostel sv. Václava, městský dům v dolní části náměstí a Nová radnice z 18. století.

Text: Markéta Řandová

Foto: Wikimedia Commons, Libor Dušek, Karelj, č.2, č.3, Jan Sokol

zpět