ČR: Klášterec nad Ohří – křehká perla Krušných hor - VIDEO

Hory, řeka, umění a kus historie - to je Klášterec. Město, které pohodlně stačíte projít za jeden den. Město, které si vás omotá kolem prstu. Město s atmosférou, kam se budete rádi vracet. Město, jehož název napovídá, že nemíříte jen tak někam.

Dotované náměstí

Náměstí Eduarda Beneše stojí na kopci, podobně jako nejslavnější pražský bulvár „Václavák“. V porovnání s ním je podstatně kratší, upravenější a klidnější. Náměstíčko v Klášterci by mohlo posloužit i jako živý důkaz toho, jak můžou zafungovat peníze z unijních dotací. Rozsáhlou rekonstrukcí prošlo před pár lety, stejně jako historické jádro města. Poslední na řadu přišla radnice stojící na jeho dolním konci, která má teď kolem sebe lešení.

Ještě v roce 2005, tedy těsně před rekonstrukcí, ale stála na náměstí stará komunistická budova kovomatu a místo dlažby se vám v horkých letních dnech lepil na boty asfalt. Radní v Klášterci udělali kus práce. Ambice, stát se turisticky zajímavým městem, dostala konkrétní obrysy. Škoda, že podobně, jako byla stržena budova kovomatu, nejdou odstřelit všechny paneláky, které do města bohužel patří také, stejně jako všechno krásné. Bohužel.

Klášterecké panstvo se činilo

Z náměstí se dá úzkou uličkou projít na terasu, ze které se nabízí unikátní výhled na řeku Ohři místní zámek a zámeckou zahradu. Terasu zdobí impozantní sochařské dílo jedné z místních umělkyň – socha anděla výtvarnice Jitky Kůsové.

Po točitých schodech se dá sejít přímo do zámecké zahrady a k červeně nahozenému zámku, který je dominantou celého města. Ten, kdo roku 1514 začal se stavbou původního panského domu se jmenoval Volf Dětrech Fictum. Jeho nápad byl však podstatně prostší. Chtěl jednoduše bydlet o něco lépe než ostatní. Jenže po něm přišli jiní, kteří chtěli žít líp než on a tak stavěli, přestavovali, natírali, malovali a šlechtili, až se postupem času z panského domu stal krásný zámek. Do toho všeho samozřejmě stihli válčit, hasit, umírat, rodit se, kupovat, prodávat a dědit - jak už to v životě chodí. Jediné, co na zámku nezůstalo a zůstat mělo, je omítka zdobená sgrafity. Tenhle drobný omyl bychom hypoteticky připsali na vrub Václava Hagenauera, který roku 1858 přestavěl zámek do podoby, jak ho známe dnes.

Jakýmsi protipólem červeného zámku je červenobíle nahozený raně barokní letohrádek Sala Terrena. Jeho terasu zdobí řada soch umělce Brokofa. Mezi letohrádkem a zámkem stojí kašna. Všechno dohromady tvoří neobvykle příjemnou atmosféru.

Chcete-li si ale v Klášterci odpočinout, kašlete na dějiny a běžte se projít do zámeckého parku, který v 17. století založil Michael Osvald Thun. Původní záměr strojené barokní zahrady s letohrádkem, kašnami a podobnými zahradními artefakty, se postupem času měnil až dospěl k závěru, že kouzlo volné přírody je to nejlepší. Na téměř deseti hektarech plochy dnes roste víc než 220 druhů stromů, včetně jednoho, který se nazývá „Strom štěstí“. Jedná se o vzácný druh dřeviny, známý jako Ginko Biloba.

Klášterec porcelánový

Klášterec nad Ohří proslavila porcelánka Thun, značka, která je dodnes známá po celém světě. Ve městě začala fungovat na konci 18. století díky Janu Mikoláši Weberovi, který tehdy panství spravoval. Dlouho hledal kvalitní zeminu a dlouho nemohl přijít na to, jak vyrobit takový porcelán, který by dokázal nadchnout. Weberovi nezbývalo nic než zkoušet a zkoušet. A povedlo se. Nejstarší dochovaný „pokus“ - šálek s podšálkem a nápisem Vivat Bohmen, byl na světě.

Úspěšně rozjetý podnik po Weberovi po čase přebírá Karel Venier, který přidal kláštereckému porcelánu špetku umění a dotáhl tak jeho výrobu k úplné dokonalosti. Porcelánka v Klášterci je dodnes prosperující firma, která zaměstnává šest stovek lidí a ročně vyprodukuje asi čtyři a půl tuny porcelánu. Dozvíte se ale víc, když sami navštívíte Muzeum porcelánu v Klášterci nad Ohří. Za vidění ale stojí také Kostel Nejsvětější Trojice, Kostel Panny Marie Utěšitelky a nebo třeba Thunská hrobka.

Text/foto/video: Klára Svobodová