Hrad Bečov nad Teplou

Dispozice hradu je celkem jednoduchá. Hrad je složen ze dvou stavebních celků, z horního hradu a dolního nového zámku. Nejstarším komplexem budov je horní hrad, založený na lichoběžníkovém půdorysu, v jehož horním rohu se na nejvyšším místě tyčí hranolovitý čtyřpatrový palác. Při jeho dolním konci, střežila vstup do hradu válcová věž. Mezi oběma věžemi stojí věž se sálovým prostorem kaple, k jejíž východní stěně přiléhala vstupní brána do horního hradu. Po obvodu vnitřního nádvoří stály hospodářské budovy.  Je zde dochována řada pozdněgotických kamenických článků. Na jihozápadě pak hradní jádro doplňuje budova klasicistních stájí. 

Již ve 13. století na tomto místě u křižovatky obchodních cest vedoucích od Žatce k Chebu a od Plzně k severu vznikl na plošině pod skálou hrádek s celní stanicí v místech dnešního farního kostela. Horní hrad dosud stojící na strmě spadajícím ostrohu, byl však vybudován teprve ve 14. století. Bratři Boršové z Riesenburka vybudovali nákladné sídlo odpovídající jejich moci a bohatství. Od roku 1407 hrad často měnil vlastníky, až ho po dobytí pobořilo husitské vojsko. Po 14. a 15. století přišla jeho největší sláva. Roku 1495 se totiž na 150 let stal majetkem Pluhů z Rabštejna. Ti měli sice sídlo ve Slavkově, ale hrad Bečov pro ně byl důležitou pevností, ze které mohli chránit své panství. Tento významný šlechtický rod zbohatl na těžbě stříbra a cínu. Hrad i město Bečov prošly rozsáhlou dostavbou a přestavbou. Roku 1547 vlastnil Bečov Kašpar Pluh z Rabštejna, který byl v čele odbojných stavů proti králi Ferdinandovi I.

Po potlačení vzpoury přišel o všechny hodnosti a majetek a byl odsouzen k trestu smrti. Zachránil se sice útěkem do Míšně, ale o bečevské panství přišel. Konec rozkvětu a těžby cínu přišel s třicetiletou válkou, do této doby sloužilo panství většinou jako zástava za poskytnuté finanční půjčky císaři. V roce 1624 bylo panství prodáno císařskému sekretáři Gerhardu Questenberkovi. Během války byl hrad velmi poškozen a po ní sloužil jako hospodářské skladiště. Rod Questenberků vymřel roku 1752 a bečovské panství přešlo pod správu Kouniců. V témže roce se Marie Terezie vzdala všech korunních práv na Bečov, který se tím stal dědičným panstvím.

Posledními šlechtickými majiteli hradu byl rod Beafort –Spontinů, kterému patřil hrad v letech 1813 – 1945. V osmdesátých letech byl v podlaze hradní kaple nalezen relikviář svatého Maura, který zde byl ukryt za 2. světové války. Byl vyroben v 1. čtvrtině 13. století pro benediktinské opatství ve Florennes. Tento relikviář je nejvýznamnější románskou klenotnickou památkou České republiky. Dnes patří do expozice vedlejšího zámku.

Text: Denisa Arvajová

Foto: Wikimedia Commons, Jiří Paclík, Ondřej Žváček, PD-old