Dóm sv. Alžběty v Košicích

Dóm začali stavět kolem roku 1380 na místě, kde stal jiný, požárem zničený, kostel. Jelikož velikost původního už nevyhovovala rozvíjejícímu se městu, začalo se s výstavbou nového chrámu. Zajímavý je přitom způsob, jímž se stavba realizovala. Nejdříve obestavěli původní starý kostel, který následně po vybudování obvodových zdí do potřebné výšky zbourali. Původní plány počítaly se vznikem pětilodní baziliky s polygonálními apsidami a dvěma věžemi na západní straně. V roce 1420 se pokračovalo s výstavbou severní apsidy, vnitřní boční lodě a oblouku. Jelikož samotné cíle se zaměřovaly na modernější halový prostor, původní plán pětilodní baziliky zkrachoval. Překřížením hlavní lodě příční vytvořili čtyři nižší prostory. V důsledku změn vznikly během stavby tři rovnocenná průčelí. Kolem roku 1440 se všechny práce zaměřily na okna, střechu, a také na ukončení stavby severní věže. Velice významné je dílo královského stavitele Štefana. Je autorem kamenného pastoforia z roku 1477. Pod jeho vedením byla postavena i jižní věž. V roce 1491 byl Dóm sv. Alžběty značně poškozen následkem obléhání Košic během sporů o uherský trůn. Jeho opravu svěřili do rukou stavitele a kameníka Mikuláše Krompholze z Nisy, jenž dokončil i stavbu presbyteria. Postupem let byl chrám poznačen několika živelnými pohromami a následnými opravami. V roce 1556, v důsledku velkého požáru, shořela střecha a velká část vnitřního zařízení. Druhý požár v roce 1775, později zemětřesení a povodeň způsobily další značné škody, co vedlo k následným opravám chrámu. V roce 1875 vichřice ještě zkomplikovala už i bez toho přetrvávající statické poruchy. Opět následovaly bezodkladné opravy, jež podstatně změnily interiér kostela. Tím došlo ke změně klenbového systému bočních lodí a prohloubila se tak snaha vrátit se k původní koncepci pětilodní dispozice. Hvězdicové klenby v bočních lodích tak nahradili síťovými. V roce 1804 vzniklo v Košicích biskupství, a tak se chrám stal sídelním kostelem biskupa – katedrálou. V horní části presbyteria jsou znázorněny dva orli. Jednohlavý – lucemburský a dvouhlavý – říšskoněmecký. Symbolicky označují dokončení svatyně v období, kdy se Zikmund Lucemburský stal i říšskoněmeckým císařem. Interiér obohacují i starobylé oltáře. Hlavní oltář sv. Alžběty, jenž je současně nejvýznamnější památkou interiéru dómu, oltář Navštívení Panny Marie a oltář sv. Antonína Paduánského. Hlavní oltář má možnost tří obměn. Má dva páry pohyblivých křídel se 48 obrazy. Ve středu oltářní archy se nacházejí tři polychromované plastiky: Panenka Maria, Alžběta Uherská a Alžběta Biblická. Vzácné jsou i nástěnné malby: Poslední soud, Vzkříšení či apoteóza života Františka II. Rákocziho. V chrámu se nachází rovněž bronzová křtitelnice ze 14. století, závěsná plastika Immaculaty, či gotická kalvárie z dvacátých let 15. století. Zajímavá je i krypta Františka II. Rákocziho, turisty často navštěvovaná. V rámci exteriéru je nejbohatší a umělecky nejhodnotnější severní portál se dvěma vchody. V roce 1984 se začala další obnova tohoto kostela, jež trvá dodnes. Dóm se přesto i během ní naplno využívá. Každý den se tu konají sv. mše, v neděli a během slavností jsou mše provázeny i aktivní účastí sboru. Tato největší katedrála na Slovensku neustále láká turisty i domácí svou atraktivitou a krásou. Kostel, bohatý svou historií a vzácnými díly, nabízí především klid a příležitost zastavit se a zamyslet se nad životem každého z nás.

Text: Karin Bogschová

Zdroj: Dóm sv. Alžbety v Košiciach, národná kultúrna pamiatka – vydavateľstvo Obzor;
Milan Kolcun – Alexander Jiroušek: Potulky mestom Košice 1+2

Foto: autorka

zpět