Spišská Nová Ves: Výhled na Iglov a okolí
Před výstupem stojí za to si prohlédnout i samotný kostel s mnoha historickými artefakty, mezi nimiž nechybí gotický dřevořez připisovaný turistické ikoně celého regionu Spiše – Mistru Pavlovi z Levoče. V tomto případě jde o třídílné sousoší Ukřižování (Kalvárie). Některé sakrální předměty z kovu připomínají dávnou slávu města, proslaveného těžbou a zpracováním kovových rud. Při vstupu do chrámu zaujme i portál s reliéfem. Ale vzhůru k nebesům...
Věž římskokatolického farského chrámu Nanebevstoupení Panny Marie má několik pozoruhodností, jež zaujmou nejen zájemce o historii nebo o církevní stavby. Například svou výškou 87 metrů je to údajně nejvyšší kostelní věž na Slovensku. Další kuriozitou je až sedm ciferníků věžních hodin ve dvou výškách, jež prý všechny pohání jediný hodinový stroj. Tato zajímavost vznikla při přestavbě a navýšení věže, kdy ponechali i tři „nižší“ ciferníky. Místním obyvatelům však nezvyklý počet hodin přinesl žertovné označení „šlepí Spišiaci“.
Výstup na věž je možný ve skupině do 20 osob pouze s průvodkyní a je potřebné si ho předem dohodnout v nedalekém Turistickém informačním centru na náměstí (vedle muzea v tzv. Provinčním domě, který patří k nejkrásnějším stavbám na náměstí, místní mu říkají Levočská brána). Děti do 15 let mají přístup pouze v doprovodu dospělého. V letní sezóně, kdy bývá největší zájem turistů, bývají termíny výstupů vyvěšeny přímo na vstupních dveřích ke schodišti na věž. Milovníkům adrenalinu doporučuji termín například krátce před polednem, kdy výstup po schůdcích v těsné blízkosti právě dunícího zvonu umocní celkový zážitek.
Z ochozu kostelní věže se otevírá jedinečný výhled na samotné město s náměstím zajímavého čočkovitého tvaru, jež tvoří jakoby dvě na koncích vzájemně spojené ulice s parkem uprostřed. Náměstí je orientováno přibližně od východu na západ, proto jeho severní stranu označují jako Letní ulici a jižní naopak za Zimní, protože na ni – obrazně řečeno – celý den slunce nezasvítí. Neméně přitažlivý je výhled na okolí města: na západu vrcholky Tater (žel, v čase naší návštěvy skryté za oblaky), na jihu zalesněný Slovenský ráj, na východě Volovské vrchy, dále masiv Braniska a Levočské vrchy až po nejbližší kopec, nazývaný „Blamont“ (Blaumont).
Při vyhlídce na úžasné panorama jsem si vzpomněl, že kdysi dávno jsem v jakémsi zahraničním bedekru četl, že uherský název Igló (staří lidé tam o něm dodnes hovoří jako o „Iglove“) do města údajně přinesli horníci z německého města Iglau. To by měla být dnešní Jihlava na Českomoravské vrchovině. Díky těžbě stříbra to bylo v raném středověku druhé – po Praze – největší a nejbohatší město Českého království a až do začátku 20. století s převahou německy hovořícího obyvatelstva. Po vytěžení zásob stříbrné rudy sláva města upadala a tamní havíři odešli za svou prací do Kutné Hory a dalších měst, včetně uherských.
Neodolal jsem pokušení „blýsknout se“ svými vědomostmi a zeptal jsem se průvodkyně, zda je to pravda. Zkoumavě se na mne zahleděla, jako by se chtěla přesvědčit, zda otázku myslím vážně. Nakonec jen stroze odsekla: „O tom nic nevím“ a odešla se věnovat turistům na druhé straně ochozu.
Její reakce ve mně vyvolala pochybnosti, zda jsem si tento detail zapamatoval správně. A tak jsem začal hledat na internetu, ale nikde jsem nic na toto téma nenašel. Jen na oficiální stránce města je zmínka o tom, že ve 13. století »král Béla IV. nechal po tatarských vpádech přivést na vypleněné území nové osadníky z Čech, ale hlavně ze Saska ... Nová Ves byla přejmenována německy na "Neudorf", latinsky "Nova Villa" a později Maďary pojmenována "Iglo". Někde se uvádějí i názvy "Newendarff", "Iglovo" nebo "Iglow". « O něco dál se potom píše, že město vzniklo »splynutím staré slovenské obce „Iglov“ a novější německé obce „Nová Ves“«.
Internet mne však přece jen nezklamal... I touto cestou děkuji milé paní Martě Almási z maďarského Székesfehérváru, jež mi laskavě potvrdila, že souvislost mezi názvy Igló a Iglau uvádí například turistická příručka Viktor Szombathy: Csehszlovákia z vydavatelství Panorama 1976 (2. doplněné vydání) pod heslem Spišská Nová Ves (Igló) na str. 202-204. Doufám, že průvodkyním (a historikům) na Spiši někdy někdo přeloží, co o jejich městě píší v zahraničí.
Text a foto: Jiří Výborný
Diskuze u článku (0) |