ČR, Lipnice nad Sázavou: gigantický hrad v jedné malé vsi – VIDEO
Krajina kolem Humpolce dovede okouzlit svým půvabem. Hned jak sjedete z koridoru adrenalinové záležitosti nesoucí štítek D1, začne být krajina Vysočiny o poznání veselejší. Kopce a kopečky, zoraná pole, která střídají lesy, louky nebo jezera nejrůznějších velikostí. Z Humpolce je to do Lipnice nad Sázavou jen kousek, asi 12 kilometrů. Stejná distanc dělí Lipnici od Havlíčkova Brodu.
Hradní schovávačka
Hrady bývají vidět už z daleka. Tenhle ne, alespoň ze směru od Humpolce se dovede schovávat tak šikovně, že ho spatříte až v momentě, kdy minete ceduli s nápisem Lipnice nad Sázavou. Pak se ale ukáže v celé své kráse a garantujeme vám, že ho nespustíte z očí po celou dobu návštěvy. Tyčí se majestátně nad obcí i okolním krajem a dodává tomuto místu až mystickou atmosféru. Žlutá vlajka s překříženými ostrvemi (holé větve stromů), symbolem rodu Ronovců, třepotající se v ostrém větru dává vědět, že na hradě to stále ještě žije. A s malými přestávkami už od pradávna.
Kamenný strážce stříbra
Historie obce sahá až do roku 1226. Její slavnější fáze byla ale spojená až s výstavbou hradu ve 14. století, kdy se místu později dostalo výsady města a dokonce i jednoho z nejvýdělečnějších středověkých práv - práva várečného, kdy se ve městě smělo vařit pivo. O vznik pevnosti na skále se zasloužil rod Ronovců. Kamenný gigant měl chránit kupecké stezky, které spojovaly Čechy s Moravou, ale také stříbrné poklady, dřímající v dolech poblíž Havlíčkova Brodu. Zlaté časy skončily spolu s třicetiletou válkou. Osudová rána přišla až dlouho poté - roku 1869, kdy kromě hradu shořela i většina domů v městečku.
Za symbolickou stokorunu ho pak roku 1924 koupil Klub československých turistů a pomalu začaly záchranné práce. V padesátých letech minulého století připadla Lipnice státu, o dvacet let později se měla stát sídlem komunistických papalášů. Bylo ale nutné udělat pár nutných opatření – po komunisticku - strhnout klenby stropů, zaplácnout to betonem nebo dřevo nahradit železem. Nestihlo se toho naštěstí v té době udělat moc, ale i tak je to v místnostech hradu takřka nepřehlédnutelné.
Nejen hrad, ale také obec samotná ukrývá spoustu zajímavostí: hrob Jaroslava Haška, několik soch, téměř dokonalou náves nebo chcete-li náměstí, poskládané řady upravených domků pod prudkým svahem. O něco výš pak neopomenutelný kostelík, k němuž vede nezpevněná cesta nebo kamenné schody. Nabílený je tak, že vás v ostrém podzimním slunci nutí přivírat oči. Zasvěcen je svatému Vítu. O kus výš ve svahu pak stojí zvonice. Je kamenná a hůř přístupná. Možná i proto je dosud stále neopravená.
Text/foto/video: Klára Svobodová
Diskuze u článku (0) |