ČR, Žďár nad Sázavou - centrum: zpátky do sedmdesátek - VIDEO

Panelová sídliště, komunistické stavby typu kulturních nebo obchodních domů, nebo dokonce nevzhledné radnice, a více čí méně zachované historické jádro města – pohled na většinu českých měst se dá zjednodušit asi nějak tak. Žďár nad Sázavou bohužel patří k těm méně šťastným, kterému z původní výstavby nezbylo v centru téměř nic. Nic kromě pár domů ve východní části, staré radnice a gotického kostelíka sv. Prokopa, kde jsme pro tentokrát čerpali většinu vědomostí.

Boží setkání

Setkali jsme se totiž s místním farářem Tomášem Holým, který osm let studoval teologii v italském Římě, aby pak rovnýma nohama skočil do Žďáru, města ležícího na Českomoravském pomezí, kde dnes žije víc než 22 tisíc lidí. Pozval nás do zahrady, abychom pořídili lepší snímky, a pak i na pravý italský oběd. Neuvěřitelně milý člověk se srdcem na dlani dělá svou práci dobře – ve Žďáru je prý asi 10 procent věřících, což je na české poměry vysoké číslo. V Česku se k nějaké víře hlásí necelých 14 procent lidí.

Nicméně víra nebylo to hlavní z témat našeho hovoru, i když by se tak mohlo zdát. Farář Holý vyprávěl o tom, jak v 70. letech dostalo město zabrat a většina starých domů se díky aktivnímu komunistickému „předákovi“ poroučela k zemi. Dokonce to prý ve Žďáru došlo tak daleko, že věž jeho kostela měla zdobit pěticípá hvězda. To jediné se nestalo. Z původní zástavby ale nezbylo skoro nic. Podoba náměstí ve Žďáru se plně oddala duchu budovatelského socialismu, jednoduchým tvarům a hordám betonu.

Jádro města – z betonu, železa a skleněných desek

V „íčku“ na náměstí, přímo v budově radnice, nám ochotná slečna řekla rovnou, že v centru toho moc neuvidíme a na prstech jedné ruky spočítala body, které by nám přece jen doporučila. Prostředníček byl ten poslední. Jmenuje morový sloup, radnici a kostel sv. Prokopa ze 13. století.  

Na rohu pěší zóny a náměstí stojí hotel Bílý lev – šedivá, nevzhledná kostka. Pod ním malý modrý stánek se žampiony. Napříč náměstím vede frekventovaná silnice, která je předmětem táhlých sporů mezi představiteli města a jeho obyvateli.    

Dno pěší zóny je zalité asfaltem, sem tam jsou před kavárnou vystrčené stoly se židlemi, které ale zůstávají prázdné. Je pracovní den a ve městě průmyslu lidi nemají na kafe čas. Možná by si ale dali pivo s názvem Santiniho hvězda, ležák, který se sice vaří v Havlíčkově Brodě, ale turisty by měl nalákat právě do Žďáru. Satniniho hvězdu začátkem září ochutnal také kardinál Dominik Duka při největším církevním setkání mládeže ve Žďáru. Dosud se tohle originální pivo prodávalo jen na Vysočině, nyní se chystá export podstatně dál – do Asie, konkrétně Číny.

Snad bude tento nápad plodný, Žďár by si zasloužil víc turistické pozornosti, třeba už jen proto, kolik známých osobností se tam narodilo. Hlavně ale proto, aby získalo extra prostředky na alespoň částečné setření stop po komunistické vládě.

Text/foto/video: Klára Svobodová