Ústecký kraj - Česká republika
Jeho hranice tvoří z větší části hřeben Krušných hor s nejvyšší horou Klínovec (1244 m), která částí náleží do sousedního Karlovarského kraje.
Základní informace o kraji Lokality Služby | Články Fotogalerie Videogalerie | Diskuze |
Články
České středohoří - z Třebenic na hrad Košťálov
Většina našich výletů do středohoří začíná i končí na vlakovém nádraží v Lovosicích, odkud je to jen několik metrů k stojánkám nádraží autobusového, které bohužel stejně jako celé město příliš uhrančivé romantiky nenabízí. Kdo chce a potřebuje, může doplnit zásoby na cestu v přilehlém nákupním středisku. Ostatní vyhlížejí autobus směr Třebenice, tato trasa byla ještě donedávna propojena s Lovosicemi a dalšími obcemi středohoří pravidelnou vlakovou dopravou. Tato trať, spojující Terezín, Litoměřice s Lovosicemi a Mostem nese, jak je na severu zvykem, přízvisko Švestková dráha, jelikož jí v minulosti lemovala řada alejí a sadů. Trať z konce 19. století sloužila až do roku 2007, kdy byl pravidelný provoz nadobro ukončen. Sdružení obcí však toto rozhodnutí neslo se značnou nevolí. Až usilovná práce starostů a občanů vedla k částečné obnově provozu, alespoň coby prázdninových víkendových jízd, které se zde konají každé léto od roku 2008.
Provozovatelem je soukromá společnost Severočeské dráhy, která však nemá dostatečné prostředky pokrývající celoroční provoz na této a mnoha neméně zajímavých tratí ústeckého a mosteckého regionu. O této, bezesporu zajímavé lokálce, Vás budeme jistě ještě informovat! Nyní se vrátíme zpět na Lovosické autobusové nádraží, resp. na zhruba 5 kilometrů vzdálenou zastávku v Třebenicích, kde začíná pěší část naší výpravy.
Vítají nás Třebenice, historické městečko, jehož symbolem je bezesporu český granát, mající zde i svou stálou muzejní expozici, tvořenou všemožnými šperky, doplňky i ukázkami z historie těžby a zpracování tohoto tvárného minerálu. Otevřeno je od dubna do října a vstupné je max. 30 Kč/os.
Muzeum se nachází v Loucké ulici, v bývalém luteránském kostele z roku 1902, který zde nechala vybudovat dříve silná německá komunita.
Město je také známé díky velevzácné knize, uměleckému dílu, kancionálu nebo také graduálu českého literátského třebenického kůru. Téměř 40 kilový, nádherně ilustrovaný středověký zpěvník, autora Matouše Ornyse z Lindperka, obsahuje na 490 pergamenových listů s 29 ilustracemi, doplňujícími básně a žalmy k příležotosti všech svátků a církevních slavností v roce. Náklady na vznik tohoto uměleckého díla, jehož osud se datuje od let 1574-1578, činily 623 kop míšenských, v té době cena odpovídala zhruba pěti selským usedlostem. Dnes je kniha bezpečně uzamčena v trezoru litoměřického archivu a opouští ho jen při příležitosti slavností či svátků svého domovského města.
My jsme však putovali v zimě, poslední den v roce, a tak pro nás Třebenice měly pouze nabídku několika občerstvení, která však vzhledem k silvestrovskému večeru otevírala až v podvečerních hodinách. K tomu hlavnímu v této části výletu, tedy k zřícenině hrádku Košťálov, vás spolehlivě dovede zelená značka, která je tu tak trochu zbytečná, vzhledem k jasné viditelnosti místní dominanty, tedy skalního ostrohu se zbytky středověké tvrze. Od osiřelého nádraží a překonání dvouproudé silnice nás čeká stoupání, pozvolné a po rozmáčené cestě, což není nijak úchvatné. Zahrádky, boudy a budky všeho druhu postupně vystřídá smíšený les a sním i finální výstup na skalnatý vrch Košťálov (481 m n. m.), jemuž dal jméno hrádek pocházející z druhé poloviny 14. století. Již cestou vzhůru se můžeme kochat otevřenými rozhledy do širokého okolí. Na severu zde rozeznáváme všechny hlavní vrcholy Českého středohoří, počínaje Lovošem, Milešovkou, Hradištěm a dalšími. Na jižní straně pak otevřenou krajinou labské nížiny, s níž ostře kontrastuje nepřehlédnutelná kuželová hora s hradem Házmburk.
První písemnou zmínku o hrádku můžeme nalézt již v roce 1372, avšak jeho ranou historii obestírá stále menší tajemství. Není znám přesný majitel, rod či správci tohoto panství a tak lze z kusých informací pouze usuzovat, k čemu všemu a komu Košťálov vlastně původně sloužil. Další zmínka o hrádku je až z roku 1422, kdy pod ním tábořilo husitské vojsko. V té době se poprvé objevuje rod Kaplířů, pánů z nedalekých Třebenic, kteří ho využívali jako své rezidenční sídlo. Tehdy měl hrádek až tři patra, přičemž obýván byl především horní palác a dolní obytné i hospodářské budovy. Od druhé poloviny 15. století je však hrad prakticky neobydlen. Svou variantu a pověst o založení nabízí i známý fantom historiků - kronikář V. Hájek z Libočan, jehož verze je možná jako vždy líbivá, avšak fakticky naprosto smyšlená. Roku 1622 se o něm pak hovoří jako o pustém hradě. Opuštěný hrad však o několik staletí nemohl uniknout tak romantické duši, jakou oplýval Karel Hynek Mácha, který Košťálov dokonce i zvěčnil vcelku povedenou skicou. Hrad nalézáme i na obrazech kubisty a grafika Emila Filly v jeho cyklu České středohoří.
Z architektonického hlediska se jedná o hrad donjonového typu, tedy obydlenou obrannou věž, tvořící osu původně třípatrového hradu s rytířským sálem s dodnes patrným obvodovým zdivem, které se však podobně jako níže položené stavby léty postupně rozpadalo.
Nuže, kochejme se širokými rozhledy a příští týden pokračujeme v našem putování dále ke kouřícímu Borečskému vrchu.
Text: Jan Chaloupka
Foto: Jan Chaloupka a Tereza Překlasová