ČR: Rokytnice nad Jizerou – z dluhů k prosperitě

Lanovka na Lysou Horu stála Rokytnici nad Jizerou hromady peněz a radnice města se kvůli riskantnímu podniku dostala pod ostrou palbu kritiky. Městu, které jako jediné v Česku vytáhlo lanovku až do 1. zóny Krkonošského národního parku, hrozil krach. Z Rokytnice se stal velmi oblíbený cíl lyžařů, turistů a bikerů. Taky o letní sezoně to Rokytnici nad Jizerou sluší. Tolik diskutovaná investice, zdá se, se nakonec vyplatila.

Nahoru lanovkou nebo po svých

Kraj provoněný horským vzduchem a krásná příroda. Čtyřsedačková lanovka nebo taky „přibližovák“ – jak se této lanovce v Rokytnici říká, končící u chaty Lovčenka, funguje i přes léto. Nahoru jezdí jednou za hodinu. Vytáhne všechny, kdo chtějí a mají lístek – babičky, dědy, psy, ale hlavně bikery, kteří přes léto tak nějak „suplují“ lyžaře. Rokytnický bike downhill vede po sjezdovce, kde se v zimě prohánějí hlavně děti a začátečníci, pak svede cyklisty přímo pod lanovku. Tam na ně čeká spousta umělých i přírodních skoků, kořenů a prostě všechno, co horská příroda dokáže přimotat pod nohy, v tomto případě pod kola.

Je zvláštní vidět kopce, o kterých v zimě víte, kde je jaká boule a skokánek, zarostlé travou s tu a tam prosvítajícími kvítky vysokohorských rostlin. Lyžařské sjezdovky bez sněhu budí respekt. Svahy vypadají daleko strměji, než když se schovávají pod sněhem. Hospody a SKI bary, které bývají v zimě přeplněny lidmi, teď v tichosti odpočívají. Rokytnice se vždycky na léto promění v naprosto jiné místo, kde je nekonečné ticho, klid a spousta vůní přírody.

Z Rokytnice nahoru do hor

Spíš než zůstávat dole ve městě, místy připomínajícím alpskou vesničku, se vyplatí vyšlápnout si nahoru do hor – zastavit se na vyhlášené a věčně narvané chatě Dvoračky a pak se vydat třeba směrem na Polsko a cestou pozdravit labský pramen a omrknout zřejmě nejhůř vyhlížející horské monstrum – Labskou boudu.

Pramen Labe může být vděčnou a přitom edukativní zastávkou. Hlavně děti, kterým pracuje fantazie až neuvěřitelně dobře, ale bývají zklamány při pohledu na místo, na které se tolik těšily. Taky někteří dospělí na počátek nejvýznamnější české řeky zírají trochu s podivem. „Já myslel, že tu bude stříkat voda ze země a tady je něco jako studna,“ podivuje se starší muž. Pak si dá s dětmi tatranku a vyfotí se u kamenné zdi s erby měst, kudy Labe protéká. „Dojdeme ještě na Labskou a pak uvidíme,“ plánuje své rodince směr dalšího pochodu.

Jestliže labský pramen může být pro někoho nudnou podívanou, tak ten si zaručeně spraví chuť při pohledu na Labskou boudu. Komunisti totiž nezklamali ani tady v horách. Nad krkonošskými vrcholky trčí jejich megalomanský projekt – železobetonová a zřejmě nezničitelná Labská bouda. K překvapení všech kolemjdoucích zůstala v létě otevřená. Paní, zaměstnaná v kiosku se nezastaví, i přestože vysokohorská přirážka na Labské většinu prodávaného zboží převyšuje o 300 procent.

Rokytnice nad Jizerou je ideálním centrem pro procházky kouzelnou horskou přírodou a v zimě, nebýt front, dokonalým lyžařským střediskem, kde fungují asi tři desítky vleků, z toho dvě čtyřsedačkové lanovky.

Rokytnice zůstává místem, které má naštěstí daleko ke komerci, je přátelská a cenami se nesmyslně nesnaží přiblížit Alpám. Lidé, kteří tam žijí nebo jen sezónně pracují, k sobě mají blízko. Stejně se ale chovají k návštěvníkům města, ochotně a mile. Zdá se, že se Rokytnice konečně přenesla přes všechny počáteční potíže a teď má našlápnuto k dobrým časům.

Text/foto: Klára Svobodová