ČR, Turnov: srdce a klenot Českého ráje – VIDEO

My jsme jednoznačně mířili do Turnova, města, o kterém se hovoří jako o srdci Českého ráje. Místní lidé se skromností tvrdí, že tam nic moc zajímavého není, a že spíš než město samotné, je to jeho okolí, co tam turisty láká. Přesto v Turnově žijí, mají ho rádi a dávají mu duši. Možná ale právě proto, že v něm tráví většinu svého života, si nevšímají památek, které pravidelně míjí při cestě do práce, na nákup, ale hlavně domů. Starobylé stavby se staly součástí jejich životů a součástí jich samých. Kdybyste ale turnovským dali za pravdu a návštěvu města vynechali, o hodně zajímavého byste přišli.   

Vůbec nejmonstróznější stavbou je neogotický kostel Narození Panny Marie, obklopený pečlivě udržovaným městským hřbitovem. Mohutnost načernalé budovy, která se vypíná až do tří pater, symbolizuje sílu tehdejší římskokatolické víry. Turnovským křesťanům slouží už od roku 1853 a v rámci starého kontinentu tenhle „gigant“ s nedostavěnou věží, která i tak vyčnívá vysoko nad ostatní, zastává výsadní postavení jednoho z prvních neogotických kostelů. 

Ne radnice, ale secesní budova městské spořitelny, je ta, která vás na turnovském náměstí jako první „praští“ do očí. Vedle ní, respektive naproti přes náměstí, působí radnice jako chudý příbuzný, přestože je vystavěná ve stejném stylu. Budova spořitelny je ale relativně nová. Na náměstí Českého ráje stojí teprve od roku 1906, takže zatímco u protinožců nebo v Americe by byla pro svou letitost velebena jako kulturní památka, pro nás Čechy s bohatou historií, zas takovou hodnotu nemá – alespoň tu historickou. O nominální hodnotě budovy spořitelny asi není na místě polemizovat. Podle toho jak „vymazleně“ ale vypadá, se dá snadno usoudit, jak na tom místní obyvatelstvo tehdy bylo.

Turnovské bohatství

Turnovští byli odpradávna spojováni s výrobou šperků, konkrétně si přivlastnili umění vyrábět český granát – temně červený kámen, který turnovské kamenářství proslavil na začátku 18. století. Se vzácným kamenem, jehož bylo pod Kozákovem, nejvyšším vrchem Českého ráje, hromady, to ale místní uměli už v pravěku. Dokládají to nálezy z té doby. Taky Karel IV., který si jaspisy nechal zdobit své kaple, je prý hledal právě v Podkrkonoší. I dnes má tenhle obor své pokračovatele – studenty Střední uměleckoprůmyslové školy. Budově s novou fasádou, bývalé Odborné škole pro zpracování kovů a kamenů, se ale dnes neřekne jinak než „šperkárna“.  V opravené roubence, která slouží jako muzeum sklářství, je možné nahlédnout přímo pod ruce zkušených šperkařů a o jejich umění se tak dozvědět mnohem víc.

Židovská čtvrť a synagoga

Zatímco za starých časů, ještě v době dávno před druhou světovou válkou, se každé město od Židů distancovalo a od normálního života ve městě je separovalo závorami a také odlišnými pravidly pro život, dnes snad není radních, kteří by staré židovské město nechtěli „zaprodat“ turistům. Také v Turnově na jednu židovskou čtvrť se synagogou narazíte. Turnovská synagoga jako jediná v kraji ustála nacistickou okupaci. Je nenápadně schovaná v ulici, která kromě toho, že je užší, nijak zvlášť nevybočuje ze standardu zbylé zástavby historického jádra města. Pár oprav by si ale zasloužila.

„Turnouské námko“

Na hranici Českého ráje a Ještědsko-kozákovského hřbetu se mluví pochopitelně česky. Jak taky jinak by se mělo mluvit v Českém ráji, že! Jenže pozornému posluchači neujdou jisté nuance. Třeba to, že písmenko „v“ se ve výslovnosti místňáků promění v nenápadné, avšak celkem komické „u“. Takže Turnov v „Turnou“ nebo rovný v „rouný“. Když vás pak na nejlepší zmrzlinu ve městě zatáhnou na námko, vězte, že obří porci vanilkové smíchanou s jahodovou dření, dostanete na náměstí, resp. kousek od něj, naproti kostelu sv. Františka z Assisi.

Text/foto/video: Klára Svobodová