Litva: jezera a kříže
Jantar a pohané
Zato se na baltských plážích nalézá jantar, který tuto oblast Evropy proslavil už v dávných dobách. Mnohý návštěvník Litvy tak zřejmě zakusí pokušení koupit si nějaký šperk z medově zbarvených kousků zkamenělé pryskyřice pravěkých stromů.
Málokdo ví, že Litva byla ve středověku největším státem Evropy, jejíž území sahalo od Baltu až k Černému moři. Přesněji řečeno šlo o litevské velkoknížectví, které kromě území dnešní Litvy zahrnovalo velké oblasti dnešního Polska, Běloruska a Ukrajiny. V Litvě se uchovalo pohanství až do 15. století, a proto byla země častým cílem křižáckých výprav. Litevština je indoevropským jazykem se starobylými prvky, a spolu s lotyštinou a zaniklou pruštinou tvoří baltské jazyky, které mají nejblíže ke slovanským jazykům.
V Litvě se nalézají i kulturní památky, ale náročného turistu asi neohromí. Hlavní město Vilnius se svými památkami, které měly to štěstí, že přečkaly staletí válek a ničení, se v konkurenci s většinou jiných evropských metropolí prosadí jen stěží. Některé známé památky jinde v Litvě, jako vodní hrad Trakai, jsou necitlivě rekonstruované z cihel a betonu. Pokud jde o krajinu, je Litva velmi plochá - její reliéf uhladily čtvrtohorní ledovce a terén nikde nepřevyšuje 300 m n. m. Na evropské poměry je však málo zalidněnou a dosti zalesněnou zemí. Čistá příroda je určitě devizou, kterou Litva může nabídnout.
Vodní říše - močály u jezera Lūšiai - národní park Aukštaitija
Jestliže si zhýčkaný milovník kultury zachová smysl pro nenáročnou přírodní relaxaci, pak není nic lepšího, než po návštěvě města typu Vilniusu vyrazit do národního parku. Dobrým tipem je třeba národní park Aukštaitija na severovýchodě země. Svůj název získal podle zdejšího baltského kmene Aukštaitů, z něhož se spolu s několika dalšími baltskými etniky utvořil litevský národ.
Krajina ve východní Litvě, pokud jde o místní flóru, se výrazněji neodlišuje od české krajiny - aspoň pro oko pozorovatele, který není botanikem. Snad pouze zvýšené množství menších roubených domků upomíná na litevskou skutečnost. Množství jezer v těchto končinách (je jich zde přes sto) mají na svědomí ledovce, stejně jako jinde v Pobaltí a Skandinávii. Jedním z těchto jezer je Lūšiai, které je se svým překrásným okolím jako stvořené pro odpočinek.
Lidí je tu nemnoho a můžete tu zažít chvíle vzácné pohody. Klidné a čisté jezero Lūšiai může pro nenáročného cestovatele představovat takřka pozemský ráj s řadou požitků: třeba když si půjčíte veslici, můžete si výlet po jezeře zpestřit nudistickým plaváním. Lze se také vypravit botanickou stezkou po okolní krásné močálovité krajině, projít se místním skanzenem a ve zdejším bufetu si dát báječný šašlik, pochoutku původně gruzínskou, leč v ruské sféře vlivu široce rozšířenou.
Vrch křížů u Šiauliai
Návštěvník Litvy by zcela jistě neměl opomenout návštěvu Vrchu křížů, který se nachází asi 10 kilometrů severně od města Šiauliai na severozápadě Litvy. Toto mimořádné místo dokládá, jaké zvláštní formy zbožnosti může našinec potkat poměrně nedaleko od hranic své rodné hroudy. Obzvláště za horkého dne, kdy se pod modrým nebem a v tetelícím se vzduchu nesou krajinou cinkavé zvuky vydávané miriádami křížů, křížků a růženců, zavěšených na větších křížích, tyčících se na vrchu u Šiauliai, může návštěvník získat pocit, že ocitl kdesi na Bali, Madagaskaru, či jiném velmi exotickém místě.
Tyto kříže zde umístili nejprve zbožní Litevci ještě za sovětské éry, později se k mánii kupení křížů, krucifixů a růženců (prý jich je tu několik set tisíc) připojili i mnozí poutníci z blízkého i vzdáleného okolí, ponejvíce ze sousedního katolického Polska. Vrch křížů symbolizoval odpor k sovětské okupaci a zároveň byl manifestací potlačované katolické víry. Totalitní režim nechal prý pahorek několikrát srovnat se zemí, leč ten téměř jakoby zázrakem vždy opět vyrostl…
Vrch křížů u Šiauliai je rozhodně místo, které se široko daleko nenajde, a je proto zajímavé nejen pro věřícího křesťana, ale i pro zarytého ateistu z české kotliny. Každopádně, pokud navštívíte Litvu, určitě nezapomeňte na Šiauliai. A máte-li doma nějaké zbytečné křížky či růžence, tak teď už víte, kam s nimi…
Text: Václav Kozina, publicista CK Mundo
Foto: Václav Kozina
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek