Příběnice, zřícenina hradu - Česká republika

Kam na výlet? Na  hrady a zámky? Na koupaliště? A co třeba jeskyně a v zimě lyžařská střediska? Místa vhodná pro relax i aktivní odpočinek, sport i poznávání, vše najdete v těchto rubrikách.  Podrobně máme zpracovaná i výletní místa na Slovensku, podívejte se zde.

Příběnice, zřícenina hradu

Typ lokality: Hrady, zámky, tvrze

Kontinent: Evropa

Stát: Česká republika

Lokace: Malšice

U řeky: Lužnice

GPS: 49.3929717N, 14.5615394E

Pro vodáky splouvající řeku Lužnici není pojem Příběnice v jednom z nejromantičtějších údolí řeky Lužnice neznámý. Vybaví si k němu i pojem Tábor, Harachovka či Lužničanka. Hrad, či vlastně hrady, již dnes sice nejsou moc vidět, jejich historie je ale bezesporu zajímavá a v mnoha ohledech velmi poučná. Například při zamyšlení, proč nestojí ve své kráse a mohutnosti dodnes.

První zmínky o existenci hradu jsou z roku 1281. Na svou dobu velmi rozlehlý hrad, patří v této dnství je Vítek z Příběnic. Po něm se roku 1259 stává majitelem zakladatel Rožmberka, Petr Vok.

Hradní komplex Příběnic patřil ve své době k nejnáročnějším šlechtickým stavbám. Zahrnoval nejen hrad a obvyklé předhradí, ale také poplužní dvůr a latrán (opevněné podhradí ).

Počítá se k němu i hrad Příběničky, postavený na druhém břehu řeky Lužnice. Jednalo se o velmi neobvyklé sídlo, plně vystihující tehdejší moc Vítkovců, se kterou měli problémy se rovnat i někteří králové.

Samotný hrad byl postaven na levém břehu řeky Lužnice. Ta zde vyváří úzký meandr, velmi dobře známý vodákům splouvajícím Lužnici.

Jeho čtyři základní částí stály na ploše zhruba 150 x 30 m. Jako první byla mohutná osmiboká, na půdorysu cca 14 m široká věž, spolehlivě chránicí stavby za sebou. Její zdí byly 3,5 m široké. Přístup vedl portálem v prvním patře. Schody v této výšce se bezpečně vešly do zdi, aniž by narušily její obrannou funkci. Za dvorkem, „za věží“ se nacházela čtyři křídla palácové budovy, spolu s kaplí sv. Vojtěcha. Tu zde nechal zřídit Petr z Rožmberka v polovině 14. stol.

obě jihočeským Vítkovcům. Prvním známým majitelem příběnického pa

V severním koutě dalšího nádvoří stála čtyřhranná věž, vysunutá až na okraj skály a kontrolující tak celou řeku, hluboko pod sebou.

Přístup do hradu byl parkánem (chráněným, obranným prostorem před hradbami) podle západního boku. Následoval příkop s mostem a úzký vstupní koridor.

Obranu přístupu v 15. stol. ještě zesílila nová parkánová hradba a v ní dvě bašty.

Další část přístupové cesty, která se před hradem rozdělila, sestupovala k ostrohu. Pod hradem jí však zastavila hradba, postavena kolmo dolů od vstupní brány hradní. Po asi 30m se muselo přejít přes další bránu v další hradbě a teprve poté se poutník dostal do podhradí. Zde mohl přejít po mostě na pravý břeh a (čekala-li na něj) navštívit sličnou pannu v Příběničkách. V menším hradě, postaveném zde k zesílení celé obrany.

Zajímavé je, že pilíře mostu byly spatřeny za velmi nízkého stavu vody na počátku 19. stol.

Stejně zajímavá, jako část stavební, je i 150-ti letá historie tohoto šlechtického sídla.

V době svého vzniku, mohutné a krásné sídlo silného a sebevědomého šlechtického rodu, zde zpočátku stálo v poklidu a míru.

Než přišly bouře husitské.

Tehdy patřil hrad dalšímu z Jindřichů z Rožmberka, odpůrcem krále Václava IV. Jindřich se zúčastnil zajetí krále v květnu 1394. A tak Příběnice měly možnost stát se na čas královským vězením.

Jeho syn Oldřich nejdříve na svém panství dokonce nařídil přijímání pod obojí. Později se stal přívržencem krále Zikmunda a přešel ke katolíkům. Poté, co se mu nepodařilo dobýt Tábor, neúspěšně obléhaný, nechal pochytat kněze pod obojí na celém panství. Nevadilo mu, že je sem nedávno pozval a Příběnice se opět staly věznicí. Mezi jinými zde byl uvězněn i známý táborský kněz Václav Koranda.

Vězňové se však dokázali osvobodit a domluvit s táborskou posádkou a tak byly Příběnice i Příběničky dne 13. listopadu 1420 dobyty Tábority. Koranda sám od té doby již jen kázal. Ze strachu, že někoho zabil, přestal sloužit mše.

A historie Příběnické věže je znovu historie vězení, tentokrát sloužící novým pánům.

Zajímavé zamyšlení přináší např. věznění Bohuslava ze Švanberka, které: „...dokázalo přivést ho na víru pravou a on stal se věrným zastáncem přijímání podobojí. Poté i jedním z předních táborských hejtmanů...“

Určitě veseleji pohlížela velká hradní věž na společné soužití neoblečené náboženské sekty Adamitů. Ti se usadili na hradě i v podhradí a vesele se k sobě měli. Společné vlastnictví přivedli do takové dokonalosti, že měli společné i manželství.

Naneštěstí bratr Žižka pro ně neměl pochopení a na jaře 1421 jich zde kolem 50 nechal upálit a zbytek vyhnal.

Tím již spěje historie Příběnic, jako hrdého hradu, ke svému konci.

Oldřicha z Rožmberka totiž ztráta tohoto majetku ještě víc připoutala ke králi Zikmundovi, ale s Táborem, vzhledem k jeho síle, se snažil udržovat velmi křehké, několikrát obnovované, příměří. A tak poslední smlouva z 3. června 1437, již po bitvě U Lipan, sice zabrané statky Rožmberkům vrací. Podmínkou ale je, že oba příběnické hrady musejí být rozbořeny. Což se za přispění místního lidu také stalo.

Parkujte prosím v Malšicích, dále pěšky po modré turistické značce cca 3 km.

zpracoval: Kucka Oliver

foto: Wikimedia Commons, ŠJů, č.2, č.3, č.4, č.5