Banskoštiavnické vodní nádrže – tajchy - Slovensko

Kam na výlet? Na  hrady a zámky? Na koupaliště? A co třeba jeskyně a v zimě lyžařská střediska? Místa vhodná pro relax i aktivní odpočinek, sport i poznávání, vše najdete v těchto rubrikách.  Podrobně máme zpracovaná i výletní místa na Slovensku, podívejte se zde.

Banskoštiavnické vodní nádrže – tajchy

Typ lokality: Přehrady

Kontinent: Evropa

Stát: Slovensko

Lokace: Banskobystrický kraj, okolí Banské Štiavnice, Štiavnické vrchy

Pokud se zeptáte, co to jsou tajchy (tajch – odvozeno z německého teich = rybník), potom asi většina lidí jen pokrčí rameny a neví, o co se jedná, přitom jde o unikátní díla techniky, jež se rozhodlo chránit i mezinárodní společenství, když v roce 1993 zapsalo Banskou Štiavnici s jejími technickými památkami do seznamu světového a kulturního dědictví UNESCO.

Tajchy jsou umělé vodní nádrže vybudované v průběhu několika století v okolí Banské Štiavnice, jež sloužili jako rezervoár vody, zdroj energie na pohon báňských strojů při těžbě a úpravě rudy. Šlo o hydrotechnická řešení, jež zásadním způsobem ovlivnila dosavadní způsoby dobývání rud drahých kovů v regiónu Banské Štiavnice. Základem vodohospodářské soustavy v oblasti Banské Štiavnice, jež se nachází v perimetru povodí (sběrné území vodního toku) přítoků řek Hron a Ipeľ, kde neexistují větší vodní toky, je vzájemné propojení vodních nádrží otevřenými příkopy a vodními štolami. Na zachytávání srážkových vod sloužil důmyslný systém sběrných struh, vedených tak, aby přiváděly vodu do nádrže z plochy mnohem větší než bylo samotné povodí, a dokonce umožňovaly převod vody z jednoho povodí do druhého. Z tajchů se potom voda rozváděla systémem náhonů na několikanásobné použití k důlním čerpacím strojům a zařízením na úpravu rud ve stoupách. Od začátku 16. do konce 19. století bylo v regiónu vybudovaných do 60 vodních nádrží, jež obsahovaly sedm milionů kubíků vody. Asi 40 z nich sloužilo potřebám důlní činnosti, ostatní potom na pohon různých nedůlních zařízení nebo například i na zásobování obyvatelstva vodou. Délka záchytných struh dosahovala až 72 kilometrů, rozvodných struh a náhonů až 57 kilometrů. Díky vodě mohly štiavnické doly začít zavádět vodosloupné stroje, jež byly v polovině 18. století nejhospodárnějšími motory na světě a na celé století vyřešily otázku čerpání důlních vod. Banská Štiavnica v tom období využívala nejprogresivnější technologii v Evropě. Vytlačila ji až pára a elektřina, kdy tajchy pomalu začaly ztrácet svou původní funkci.

Historie

Budování tajchů bylo úzce spojeno s osobností Matěje Kornela Hella (1653-1743), jenž v letech 1712-1715 postavil tajch Velká Vindšachta, přebudoval a rozšířil tajchy Evička a Spodná Vindšachta, a postavil 7 čerpacích zařízení na vodní pohon, s jejich pomocí v krátké době vyčerpal všechnu vodu z tehdy zatopených dolů a umožnil nový rozvoj hornictví v tomto regiónu. Rozhodujícím pokračovatelem výstavby vodních nádrží v okolí Banské Štiavnice byl od roku 1729 Samuel Mikovíni (1686-1750), jenž vyprojektoval, vybudoval, opravil nebo zrekonstruoval většinu vodních nádrží i rozsáhlý systém povrchových sběrných struh a také podzemních propojovacích štol. Dotvořil tak ucelený vodohospodářský systém nádrží, který definitivně vyřešil otázku energetické základny dolů v banskoštiavnickém rudném revíru nejen na celý zbytek 18. století, ale převážně až do začátku 20. století. Vznikla originální vodohospodářská soustava s více než 50 nádržemi a sítí přiváděcích struh a náhonů, vodních štol a dalších vodohospodářských objektů. Dodnes se zachovala asi polovina vodných nádrží, i když už s pozměněnou vodohospodářskou funkcí.

Současnost

Nakolik se jedná o vodní nádrže, tvořené zemními hrázemi, hlavní důraz se dnes klade právě na jejich bezpečnost. V rámci jejich obnovy se budují zároveň i nové dnové výpusty a bezpečnostní přepady, jež jsou nevyhnutné na to, aby se s vodou v nádrži dalo manipulovat a tajchy tak neohrožovaly území pod nádrží. Hlavním cílem rekonstrukce tajchů je zabezpečit jejich funkčnost, ale vodohospodáři přitom monitorují i kvalitu vody v nádržích, co umožňuje – po ztrátě jejich původní funkce – využít jejich potenciál i na nové společensko-ekonomické aktivity. Tajchy se tak mohou stát jedním ze základních fenoménů rozvoje (cestovního ruchu) regiónu Banská Štiavnica. Na to je však nutná dobrá koordinace všech zainteresovaných složek působících v oblasti cestovního ruchu – od města Banská Štiavnica až po jednotlivé subjekty podnikající v této oblasti.

Přestože vodní nádrže dnes už neplní své původní poslání, neztratily svůj význam ani v současnosti. Některé z nich se využívají jako rezervoár pitné nebo užitkové vody, většina se zejména v letní sezóně využívá na rekreační účely, některé na sportovní rybolov a některé už nemají žádné konkrétní využití. Sběrné a přívodné struhy jsou většinou už nefunkční. Tělesa struh se v současnosti využívají jako turistické značkované trasy, některé jako lesní nebo polní obslužné komunikace, lyžařské běžecké trasy, většina z nich však není v krajině označena a mnohé z nich už nejsou ani rozpoznatelné. Přesto všechny dnes existující vodní nádrže a další objekty mají poměrně velkou vodohospodářskou důležitost. Jejich význam se ukazuje i v širších souvislostech. Blahodárně ovlivňují klimatické podmínky prostředí, v němž jsou integrovány, příznivě působí na vzdušnou vlhkost prostředí, zmenšují rozdíly mezi denní a noční teplotou především v létě a na podzim, a mají zmírňující účinek na vysoušecí větry. Z tohoto hlediska vzrůstá jejich nová funkce rekreačních středisek, nenásilně zakomponovaných do krajiny.

Text/Foto: O. Kubáčková

Překlad: J. Výborný