ČR: Bedřichov – běžkování po okolí

I my jsme tedy v sobotu dopoledne nazuli v Bedřichově běžky, nandali batůžky se svačinou a s dobrou náladou jsme vyrazili na první zimní výlet směrem na Novou Louku, Hřebínek a dále podle situace. Ještěže jsme se obrnili trpělivostí, protože té bylo opravdu třeba. Což o to, přes husté noční sněžení byly běžkařské cesty perfektně upravené pro klasiku i bruslařský styl. Nápad si vyrazit na běžky dostala ale kromě nás i spousta dalších lidí. A to navzdory nepříliš přívětivému počasí.

Běžkařské trasy kolem Bedřichova jsou samozřejmě dostupné všem. Až na výjimky vhodné jak pro sportovně zdatné, tak i pro amatérské běžkaře, včetně rodin s malými dětmi. Jen by neuškodilo, kdyby byli lidé disciplinovanější a ohleduplnější. Takže i naše skupinka se zařadila do proudu návštěvníků a posouvala se v davu po Jizerské magistrále. Přestože je trať opravdu hodně široká, místy dokonce s oddělením protijedoucích směrů, o kolize není nouze. Na rozcestí U Buku, cca po necelých 2 km jízdy, jsme se dali vlevo směrem na Novou Louku. Na dalším rozcestníku U Nové Louky jsme se vydali opět vlevo po Vládní cestě k rozcestí Vládní a odtud jsme dále pokračovali po Jizerské magistrále vpravo až k rozcestí Za Přehradou. Zde jsme se trochu vydýchali a rozhodli se odpočinout si na chvíli od davu lidí před i za námi a vydali jsme se po vyšlápnuté stopě přibližně v trase naučné stezky Černá Nisa. V duchu jsme děkovali tomu, kdo tudy projel ten den jako první a prošlápnul cestu. Konečně jsme se mohli v klidu pokochat krásnou okolní přírodou a užít si chvilky ticha.

Po necelých 3 km, kde jsme potkali pouze dvě srnky, jsme dorazili na Hřebínek. Zde bylo opět plno lidí a nekonečná fronta na občerstvení u kiosku. Posvačili jsme proto raději z vlastních zásob a vydali jsme se směrem na Točnu. Na rozcestníku Točna se zdatnější z nás vydali opět prošlápnutou stopou přibližně v trase Holubnické cesty, my unavenější jsme pokračovali Jizerskou magistrálou, konkrétně po Nové cestě. Zde již bylo lidí méně, tak jsme si mohli v klidu vychutnat upravené tratě dlouhé rovinky i táhlé sjezdy. Holubnická cesta se připojila k naší a my jsme tak mohli už opět společně pokračovat směrem na Kristiánov. Na rozcestí Kristiánov jsme se dali doprava, projeli jsme kolem Tetřevího kříže a zastavili jsme až u nádherného Blatného jezírka, které bylo celé zamrzlé.

S vidinou občerstvení na chatě Šámalce u Nové Louky jsme vyjeli krátký kopec. Vzhledem k přeplněné restauraci, kde se táhla fronta čekajících na místo u stolu až ven, jsme si jen odskočili a z Nové Louky jsme vyrazili směrem zpátky na Bedřichov. Po cestě opět bylo nutné neustále dávat pozor a předcházet kolizím, zvláště v případě předjíždění skupin, jejichž členové byť nebyli fyzicky zdatní, zabírali kromě pravé stopy i veškerý volný prostor pro předjíždění. Ačkoliv se v závěrečném úseku nevyskytuje žádný prudký sjezd (prakticky veškeré sjezdy na Jizerské magistrále jsou spíše táhlé s dojezdem do roviny) a sníh nebyl namrzlý, nebyla zde nouze o pády. Vyhýbání se popadaným běžkařům pak připomínalo překonávání neregulérní překážkové dráhy.

Nakonec jsme však šťastně dorazili zpět na okraj Bedřichova, projeli jsme pod lanovým parkem ke koupališti a zamířili do naší oblíbené chaty Dolina. Naštěstí nás opět nezklamala. Jednomyslně jsme se však shodli, že příště si buď o víkendu přivstaneme, nebo naopak vyrazíme na noční jízdu s čelovkou.

GPS: 50°47'48.8"N 15°08'32.6"E

Text a foto: Veronika Schubertová