ČR, Šumava – ráj nejen pro běžkaře

První z nich jsme začali na parkovišti na Pláních a naším vytyčeným cílem byla Horská Kvilda. Počasí nám docela přálo, tak jsme nasadili lyže a vydali se z Plání směrem na Churáňov po značené a upravené cestě pro klasiku i bruslení. Za chvíli jsme již míjeli okraj lyžařského areálu Kobyla, kde se nabízí první občerstvení v bistru na vrcholu sjezdovky. Po krátké zajížďce k rozhledně Churáňov jsme pokračovali původním směrem. Na rozcestníku V Polci jsme odbočili západním směrem na Churáňovský vrch a brzy jsme se připojili na Šumavskou magistrálu.

Protože nebyl závodní den, sjeli jsme se také podívat na lyžařský areál Zadov a vyzkoušeli jsme si i závodní tratě. Stoupání i sjezdy byly trochu náročnější, než se nám podařilo dorazit na Zlatou Přilbu, kde jsme se opět připojili na běžkařskou magistrálu. Na Ranklovské rovině byla možnost zkrátit si cestu přímo po magistrále na Horskou Kvildu, ale my jsme pokračovali ještě směrem ke Třem jedlím, kde se mimo jiné nachází odbočka na zaniklou osadu Ranklov a pamětní místo na zdejšího rodáka Seppu Rankla, (vlastním jménem Josef Klostermann z Ranklova). Josef měřil údajně 210 cm a byl pravděpodobně předkem spisovatele Karla Klostermanna – stal se předlohou pro jednu z jeho románových postav v knize „V ráji šumavském“. Od Tří jedlí jsme pokračovali po rovince k bývalé sklářské osadě Zhůří a odtud již na Horskou Kvildu. Svůj výlet jsme zakončili občerstvením v hotelu Rankl.

Druhý den jsme vyrazili z Filipovy Huti s cílem dorazit větší či menší oklikou přes Modravu do Srní. Protože nám přálo počasí, vydali jsme se směrem na Ptačí nádrž. Stoupání nebylo náročné, ač bylo proloženo rovinkami a mírným sjezdem. U Ptačí nádrže jsme se napojili na Šumavskou magistrálu a pokračovali jsme po ní směrem k rozcestí Na Ztraceném. Kdo měl zájem, udělal si ještě zajížďku na vyhlídkové místo Březník.

Od rozcestí Na Ztraceném už nás čekal pozvolný sjezd podél Modravského potoka až na Modravu. Po příjezdu na Modravu jsme nemohli bez povšimnutí minout Muzeum Dřevák a nedávno otevřený pivovar Modrava – Lyer se stylovou hospodou. Po občerstvení jsme se vydali dál příjemnou cestou podél Roklanského potoka a Rybárenské slati směrem na Javoří pilu (v těchto místech vede souběžně s Šumavskou magistrálou i široká cesta pro pěší). Na rozcestníku u Javoří pily jsme uhnuli směrem k Tříjezerní slati. Po kratším stoupání nás od rozcestníku Pod Oblíkem čekal opět sjezd (zkraje trochu prudší) až na Hakešickou cestu, vystřídaný dlouhou rovinou s mírným klesáním podél proudu Vchynicko-Tetovského kanálu. Na rozcestí Pod Kostelním vrchem jsme pak už odbočili severně a za chvíli jsme dorazili do Srní. Na odpočinek jsme si vybrali malý místní pivovar s penzionem U Zlatého Srnce, kde jsme nabrali síly.

Další den jsme se rozhodli vyrazit na okruh kolem Prášil s cílem navštívit jezero Laka. Nejprve nás čekala poměrně příjemná cesta proti proudu Prášilského potoka k Frantovu mostu, stoupání pak bylo náročnější. Na rozcestníku Gsenget, který je příznačně opatřen i tabulkou s unikátním kódem pro snadné určení polohy v terénu při případné záchraně turistů, jsme se občerstvili z vlastních zásob a pokračovali ve výstupu dál. Minuli jsme zbytky osady Horní Ždánidla a konečně u Zlatého stolečku jsme dosáhli vrcholu. Potom už nás čekal příjemný sjezd, během kterého jsme museli být pozorní, abychom neminuli odbočku k jezeru. Bohužel se zhoršilo počasí, takže jsme sice odbočku nepřehlédli, ale jezero Laka se nám nemohlo v mlze předvést v celé své kráse. Od jezera většina pokračovala v pozvolném sjezdu směrem k Hůrce, kde jsme se napojili na Šumavskou magistrálu a po ní sjeli do Prášil. Dobrodružnější lyžaři pokračovali od jezera Laka vyšlapanou lyžařskou stopou po červené a žluté turistické značce a na tzv. Ruskou křižovatku, odkud pak sjeli k Hůrce již po upravené široké lyžařské cestě. V Prášilech jsme se pak zastavili v hostinci U Michala a v cukrárně Pampeliška.

Poslední den našeho pobytu jsme kvůli zhoršení kvality sněhové pokrývky v níže položených lokalitách vyrazili opět na Modravu s cílem dojet na Kvildu. Unavenější z nás se vydali nejkratší cestou přes Filipovu Huť a odtud zkratkou pod Březovou horou rovnou na Kvildu nebo po Šumavské magistrále přes Horskou Kvildu. Ostatní zvolili trasu sice rovněž po Šumavské magistrále, ale proti proudu Modravského potoka – směrem k Ptačí nádrži a odtud dlouhým stoupáním až na Černou horu.

Závěrem mohu jen říct, že návštěvu Šumavy v zimě vřele doporučuji. Je zde stejná kvalita služeb jako v Jizerských horách nebo v Krkonoších, k tomu nádherná příroda s odlišným rázem. A je tu výrazně méně turistů.

GPS: 49°03'23.2"N 13°33'22.8"E

Text a foto: Veronika Schubertová