Historie

Trvalejší státní útvar se na území dnešního Německa objevil v počátkem 10. století, kdy se Východofrancká říše rozpadla na kmenová vévodství Sasko, Bavorsko, Švábsko, Lotrinsko a Franky. Brzy jednotlivá vévodství opět sjednotil saský král Jindřich. Roku 962 n.l. byl Ota I. v Cáchách korunován prvním německým císařem. Tak vznikla Svatá říše římská národa německého. Nejdříve opírali císařové svoji moc o papeže, což začalo později vyvolávat řadu sporů. Nicméně na začátku 12. století docházelo k zakládání nových měst okolo starých pevností, hradů, biskupských paláců nebo klášterů. Města si začala nárokovat specifická práva a svobody a některá se stala svobodnými, takže byla nezávislá jak na biskupovi, tak na princích, a spadala přímo pod císaře. V roce 1517 započala reformace. Martin Luther na dveře kostela ve Wittenbergu vyvěsil svých 95 tezí. Jeho učení se začalo rychle šířit a Luther v úkrytu hradu Wartburg přeložil Bibli. Roku 1545 vznikla protireformace a její hlavní silou byl jezuitský řád.

Po třicetileté válce se Říše rozdrobila na mnoho set státečků a v 17. a 18. století rozpad země pokračoval. Ze skomírající říše se vynořil stát, který předznamenal novou zlatou epochu německých zemí. Bylo to Braniborsko-Prusko. Jeho vládce, Fridrich Braniborský byl roku 1701 korunován králem pruským a jeho syn Fridrich Vilém I. z Pruska zformoval vysoce centralizovaný stát jehož mocnou oporou byla armáda. Hubertusburgský mír podepsaný 15. února 1763 mezi Saskem, Pruskem a Rakouskem, znamenal konec sedmileté války a Prusko z něho vzešlo jako nová evropská velmoc. V té době také začalo prusko-rakouské soupeření o vliv nad německými zeměmi. Konec pro Říši znamenal Napoleon Bonaparte, formálně zanikla 6. srpna 1806 a to tak, že její poslední císař František II. abdikoval.

Po napoleonských válkách vznikla na území bývalé svaté říše římské německá konfederace. Byla to volná unie 39 států pod rakouským vedením s parlamentem, který zasedal ve Frankfurtu nad Mohanem. Roku 1834 vznikla mezi Pruskem a většinou německých států celní unie.

V 19. století tedy ovlivňovala německou politiku především rivalita mezi Pruskem a Rakouskem, ovšem nakonec rozhodující vliv na německé státy mělo Prusko. Roku 1871 bylo vyhlášeno německé císařství, které zahrnovalo 25 států a z nich tři byla svobodná hanzovní města. Bylo to tzv. maloněmecké řešení, jež nezahrnovalo Rakousko. Rozpory mezi Německem a Rakousko-Uherskem se začaly zmenšovat a v první světové válce oba státy bojovaly „bok po boku“. Po válce bylo Německo nuceno platit obrovské reparace. Vznikla Výmarská republika, jakýsi poloprezidentský systém, ovšem trvala jen 15 let.  

Dne 27.  února 1933 nechal Hitler zapálit Reichstag a celou událost dával za vinu komunistům. V rámci tohoto donutil Hindenburga k podepsání dokumentu, který de-facto z výmarské ústavy odstranil podstatné politická a lidská práva. K tomu všemu byla zakázána komunistická agitace. Díky negativnímu obrazu, kteří komunisté získali, se NSDAP podařilo v posledních svobodných volbách v květnu 1933 získat většinu. Hitler začal do svých rukou soustřeďovat veškerou moc, započalo to aktem, který měl dát vládě veškeré legislativní pravomoci. Roku 1934 provedl Hitler čistky uvnitř SA. Bylo to hlavně kvůli tomu, že Ernst Röhm, velitel SA, chtěl tuto organizaci sloučit s Wehrmachtem, přičemž vše by spadalo pod jeho přímé velení. Hitler se Röhma zalekl a svoji osobní stráž SS pověřil popravou Röhma i dalších vysokých činitelů SA. Tato událost vstoupila do dějin jako Noc dlouhých nožů.  

Třetí říše měla značně ambiciózní expanzionistické plány, které se začaly realizovat už například zabráním československého pohraničí. Plně bez okolků je začala realizovat 1. září 1939, kdy provedla invazi do Polska. Následoval šest válečných let, během kterých prvotní úspěchy vystřídala zdrcující porážka, která Třetí říši srazila na kolena a posléze setnula hlavu. Německo oproštěné od viru nacismu začalo novou éru, bohužel rozděleno. Západ Německa nastoupil tradici kapitalistických demokratických států, kdežto východ podléhal SSSR a byl nejvyspělejší zemí v rámci Varšavské smlouvy. Ledy mezi východním a západním Německem začaly tát, když západoněmecký kancléř Willy Brandt přišel se svojí koncepcí „Ostpolitik“. Roku 1989 bylo Německo sjednoceno. Následovala masová emigrace lidu z východu na západ. 

Dnes je Německo silnou evropskou i světovou ekonomickou mocností. S Francií hraje vedoucí úlohu v Evropské unii a rovněž patří mezi země G7.

Foto: Wikipedia.org

zpět