Lipník nad Bečvou

Lipník nad Bečvou je historickým městem s mimořádně prostorným náměstím ve tvaru písmene L a velmi zajímavým souborem cenných pamětihodností, pro které je po právu jeho centrum vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Město může být hrdé na zachovalé historické jádro s renesanční radnicí z roku 1498, barokními kašnami se sochami Jana Nepomuckého a sv. Floriána a renesančními domy s podloubími. Nedaleko náměstí tvoří dominantu města farní kostel sv. Jakuba ze 14. století s unikátní zvonicí a slunečními hodinami z roku 1609. Centrum je obklopeno skvěle dochovanými, středověkými hradbami s baštami. Kromě toho, se v Lipníku nad Bečvou nachází klasicistní zámek s parkem, bývalý piaristický klášter se zahradou a kostel sv. Františka Serafinského. Silnou židovskou komunitu, v minulosti obývající město, připomínají dva unikátní židovské hřbitovy a synagoga, která dnes slouží jako modlitebna sboru církve československé.

V blízkosti Lipníka nad Bečvou se nalézá Přírodní rezervace Škrabalka s naučnou stezkou, pozůstatek lužního lesa, kde roste až na 50 druhů chráněných rostlin.V blízkosti města se rovněž nachází středověký hrad Helfštýn, patřící k nejrozsáhlejším hradům ve střední Evropě. V posledních letech je proslulý mezinárodními setkáními uměleckých kovářů Hefaiston. Okolí města je velmi vhodné pro cykloturistiku. Lokalitou vede značená cyklotrasa Bečva, která je využívána zejména jezdci na in-line bruslích. Mimo ni se sportovcům nabízí velké koupaliště a tenisové kurty. Lipník nad Bečvou má ideální dopravní dostupnost, ať už silniční a nebo železniční.

První písemná známka o Lipníku nad Bečvou pochází z roku 1238. Středověký Lipník byl poměrně velkým městem, zejména díky začlenění velkých, již dříve urbanizovaných ploch.O počátcích města, jako takového nevíme téměř nic. Nejpravděpodobněji se jeví jeho založení králem Přemyslem Otakarem II roku 1256. Založení Lipníku v té době by bylo logickou součástí mocenského zajištění této části Moravy, zvláště s ohledem na mimořádně mimořádnou polohu a charakter Moravské brány. V roce 1378 byl majitelem panství Lacek z Kravař, který se svým synem Janem z Kravař udělil městu privilegia, která umožnila jeho další hospodářský rozkvět. Jednalo se zejména o osvobození od roboty, udělení odúmrtí, a darování pozemků. Další privilegia město od Kravařů získalo v roce 1394.

Během husitských válek se Lipník přiklonil na stranu husitů. V letech 1447 - 1467 vlastnili panství páni ze Sovince. V této době měl Lipník i další práva, tj. várečné, právo na šenk vína a dva výroční trhy. Od roku 1467 byli majiteli města Kostkové z Postupic. Největší rozkvět zažil Lipník od poslední čtvrtiny 15. století, konkrétně od roku 1475, kdy panstí koupil Vilém z Pernštejna a stalo se tak součástí rozsáhlých pernštejnských statků. Tento velmož, který se stal nejbohatším a nejvýznamějším šlechticem českých zemí vybudoval na střední Moravě rozsáhlé dominium zahrnující panství Hranice, Drahotuše, Lipník, Veselíčko, Přerov a další. Mj. zde vzniklo mnoho nových cechů, jako např. obuvnický, krejčovský, pekařský a hrnčířský. Rychle rostla lipenská předměstí azformovala se významná židovská čtvrť s pozdně gotickou synagogou. Třicetiletá válka však znamenala pro město katastrofu, když byla celá třetina domů zničena, město ekonomicky ochromeno a navíc bylo z velké části zdecimováno morem. Třicetiletá válka, která Lipníku a jeho obyvatelům způsobila mnoho škod, také výrazně snížila jejich počet. V roce 1622 získal panství jako konfiskát z bitvy na Bílé Hoře kardinál František Dietrichštejn. Ten zapojil své panství do tzv. fideikomis, která zanikla roku 1858 vymřením rodu po meči. V 18. století již v Lipníku k větším stavebním akcím nedocházelo. Ke stagnaci města přispěla i další morová rána v roce 1714 - 1715. Přírůstek domů na předměstích začal až v poslední třetině 18. století. Podpořila jej stavba císařské silnice z Olomouce na Nový Jičín a Těšín dokončená v roce 1787. Přelom ve vývoji Lipníku představovala 40. léta 19. století. Od roku 1840 byly na příkaz krajského úřadu zbořeny městské brány s baštami a císařská silnice byla přeložena. Nejdůležitější změnou pro město však byla stavba Severní dráhy, díky níž se Lipník na celých pět let stal koncovou stanicí a jedním z největších překladišť zboží v Rakousku – Uhersku. Překladiště na sebe navázalo nebývalý rozvoj řemesel všeho druhu a přilákalo zejména provozovatele velkých trhů, mj. trhů dobytčích, které zanikly až počátkem 70. let 19. století.

Rozsáhlejší přestavbu vnitřního města ve klasicistním stylu vyvolal velký požár v roce 1858, který zničil okolo 73 domů. Po požáru byly prolomeny hradby směrem k dívčím školám, založen Rudolfův park a bylo zřízeno několik zahrad a postaveny nové domy. Panství Lipník nad Bečvou získala po roce 1858 jedna z dědiček Dietrichštejnů, Gabriela Hatzfeld - Wildenburg a po ní její dcera Antoinetta, hraběnka z rodu Althannů, kterým byl majetek zabaven až po druhé světové válce. V 19. století se ve městě naplno začal rozvíjet průmysl a jeho rozvoj pokračoval i ve 20. století. Vzniklo mnoho průmyslových závodů, jako např. soukenická továrna J. B. Ziaka, továrna na likéry, cukrovar, rolnický akciový pivovar či továrna vozů a karoseriíí. Po první světové válce pokračoval přírůstek domů. Kolem hradebního okruhu bylo situováno několik veřejných staveb, především škol a Lipník nad Bečvou se stal převážně zemědělsko – řemeslnickým městem.

Text: Denisa Arvajová

Foto: Wikimedia Commons, Miloš Miličevič, palickap, č.2, č.3, DarkLifeCZ, č.2, Cechoslovak