ČR: Polička - mezi Čechami a Moravou

Dějiny Poličky

Byla založena roku 1265 jako součást velkého plánu Přemysla Otakara II., který zamýšlel vytvoření sítě měst na obchodní stezce spojující Prahu s moravskými centry. První obyvatelé pocházeli pravděpodobně ze severního Německa, kterým byla slibována řada výhod jako například osvobození od placení veškerých dávek či vybírání mýta od kupců putujících přes Poličku. Navzdory tomuto se nové obyvatele dařilo lákat velmi těžko.

Pro strategickou důležitost Poličky byly vybudovány hradby, které z ní vytvořily pohraniční pevnost. Město bylo v polovině 14. století vydlážděno, což o něco zlepšilo životní úroveň obyvatel a především dřevěné domy se přestavěly na kamenné.

Ve druhé polovině 16. století se ve městě začala objevovat architektura v renesančním slohu a roku 1580 byl postaven kostel svatého Michala. Na začátku 17. století byla Polička postižena silným požárem, který zničil velkou část města a než se město obnovilo, vypukla třicetiletá válka, během níž Polička podporovala české stavy, což pro ni znamenalo odebrání veškerých výsad a naopak uvalení vysokých daní. Do města rovněž byla umístěna vojenská posádka na jeho vlastní útraty. Roku 1628 byly městu navráceny jeho privilegia, nicméně to mu příliš z jeho úpadku nepomohlo.  Přesto se do konce 17. století podařilo z krize dostat a na začátku 18. století Polička zažívala léta prosperity. Byl rovněž posilován katolický ráz města – stavba barokních budov, výzdoba náměstí sochami svatých nebo vztyčení monumentálního morového sloupu.

Ve 30. letech 19. století Polička měla 3 500 obyvatel a město bylo především důležité pro své dodávky plátna pro armádu. Průmysl se v Poličce nijak zvlášť neujal. Byla zde tkalcovská dílna, menší sirkárna, výroba stavebního materiálu, cihelna, vcelku úspěšný pivovar, velkouzenářství, obuvnická dílna a dokonce výrobna varhan a harmonií. Na začátku 20. století byla po dokončení železničního spojení Poličky s Pardubicemi založena mechanická tkalcovna, které se dařilo a rychle se rozrůstala.

Během trvání první republiky vzniklo ve městě rukou architekta Bohuslava Šmída mnoho funkcionalistických staveb jako Masarykovy školy, Šmídova vila atd. Vznikla zde také muniční továrna, která roku 1938 zaměstnávala přes 800 lidí. Jakmile toho samého roku byla podepsána Mnichovská dohoda a vznikl Protektorát Čechy a Morava, v Poličce začaly vznikat první protifašistické bojůvky složené především z bývalých vojáků československé armády, které však byly brzy eliminovány.

V rámci germanizace byla ve městě založena německá mateřská, obecná a hlavní škola, přičemž výuka na českých školách se omezovala. Po osvobození v květnu 1945 vznikl Revoluční národní výbor a po únoru 1948 se místní průmysl znárodnil a začal se více rozvíjet. Probíhala výstavba panelových sídlišť a také účelových budov jako např. jeslí, škol atp. Počet obyvatel narůstal, až skončil na dnešní hranici kolem 9000. Současná Polička je považována za oázu klidu a na nedalekém hradě Svojanov, který je majetkem města, se tradičně koná festival Svojanovské kulturní léto.  

Poličské pozoruhodnosti

Rodná světnička Bohuslava Martinů – Polička je rodištěm jednoho z nejvýznamnějších českých hudebníků – Bohuslava Martinů (1890-1959). Skladatelův otec byl strážným, který měl hlídat, zda ve městě nehoří. Spolu se svou rodinou bydlel v malé místnosti v kostelní věži, v níž se skladatel narodil.

Kostel sv. Jakuba – první zmínka pochází z roku 1321 a v polovině 17. století na něm byly provedeny barokní úpravy. Kvůli ničivému požáru byl roku 1848 kostel stržen a na jeho místě vyrostla v letech 1853-1865 nová budova v novogotickém slohu. Ve věži kostela visí nejstarší poličský zvon zvaný Medián, pocházející z roku 1511. U hlavního oltáře stojí socha sv. Jakuba (1864) vytesaná z kararského mramoru (vyznačuje se sněhobílou barvou). Kostel zdobí také reliéfy Krista se čtyřmi evangelisty na kazatelně, obrazy svatého Prokopa, svaté Ludmily, svatého Vojtěcha, svatého Václava a Panny Marie namalované Josefem Vojtěchem Hellichem.

Kostnice  - stavba o čtvercovém půdorysu se zkosenými nárožími nacházející se u vstupu na hřbitov vznikala během let 1770 – 1774 pod vedením N. Tyla.

Kostel sv. Michala – budova byla postavena ve druhé polovině 16. století Ambrožem Vlachem. Při pohledu na kostel zvenčí jsou nápadné gotické rysy – opěrný systém a hrotitá okna, ovšem zevnitř jsou dominantní renesanční rysy. Hlavní oltář kostela vznikl roku 1770 a dominuje mu obraz Pád pyšných andělů od Františka Korompaye z Brna.

Šmídova vila – vznikla na začátku třicátých let jako projekt stejnojmenného architekta, který ji navrhl jako rezidenci pro svoji rodinu a také místo pro svoji kancelář. Roku 1987 byl dům zapsán jako státní památka.

Barokní radnice – původně gotická radnice dostala roku 1739 barokní charakter. První a druhé patro v severozápadním rohu budovy prostupuje radniční kaple sv. Františka Xaverského s výzdobou z roku 1751.

Sport a relax

V rekreační zóně na okraji města se nachází přírodní koupaliště (50x50m) s částí pro plavce a neplavce. Součástí areálu jsou dětské atrakce, víceúčelové hřiště, travnaté pláže se stromy, občerstvení a půjčovna lehátek i slunečníků. Vedle stadionu a tenisových kurtů jsou od května do září návštěvníkům k dispozici dvě hřiště pro minigolf. Díky rybářskému sdružení Vysočina vzniklo v oblasti mnoho rybníků vhodných ke sportovnímu rybolovu. Rybářské lístky lze získat na místním úřadě, povolenky pak v prodejně rybářských potřeb.

Text: Maxim Kucer

Foto: Wikipedia - palickap, Christof Halbe (foto 2), Aloysius