Záchrana na řekách (i jezerech a mořích)

Již v seznámení s nebezpečím na vodě jsme narazili na pojem samozáchrana. Je to nejdůležitější forma záchrany na vodě. Přestože platí nikdy nevyjíždět na vodu sám – ani jedna osamocená loď, nemusí být vždy kamarádi pohotoví, aby pomohli. Mohou rozhodovat vteřiny. Umět se orientovat, chytit loď a případně zavazadla a doplavat se vším ke břehu je trénovanou nutností. Jinak zážitek může být opravdu silný. Pokud jsme v kajaku, pak nejbezpečnějším způsobem samozáchrany je eskymácký obrat. Asi se nám nepodaří naučit se jej s pomocí příručky, ale pokud jste se rozhodli pro kajak, naučte se ho. Nebude vám určitě překážet. Navíc je to příjemné osvěžení v parném létě.

Pokud se již nacházíme na obtížnější vodě, ale hodí se to i při sjíždění propustí či překonávání jiných překážek, naučme se základy záchrany na vodě. Souvisí s tím samozřejmě získání již popisovaných dovedností, jako je plavání v tekoucí vodě a zacházení s házecím pytlíkem. Obé si zkuste, bez vlastní zkušenosti to není ono – ale pod dohledem a bezpečně. Házecí pytlíky mohou být o délce lana mezi 10 až 30 m, nejběžnější je asi od 12 do 25 m. Hod pytlíkem je možný spodním i vrchním nápřahem. Spodní je přesnější. Důležité je kontaktovat plovoucího, aby očekával lano. Nesnažíme se jej trefit do hlavy, ale hodit lano před něj, aby ho zpozoroval, mohl zachytit a nechat se vytáhnout. Samozřejmě druhý konec lana držíme, ještě lépe zajištěný karabinou o pevný bod na břehu, ovšem s dostatečným kusem lana pro dirigování „přistání plaváčka“. Pokud se nepovede první hod, nesmotáváme lano zpět do pytlíku, nasmyčkujeme si je k nohám, do pytlíku nabereme vodu a hod opakujeme. To vše předpokládá spolupráci zachránce – zachraňovaný. Pokud je hůř, pak nezbývá než zachraňovat ze břehu upoutaným záchranářem. Tento způsob však vyžaduje nutně zkušenost a trénovanost záchranáře. Pokud tyto vlastnosti nemáme, pak je lépe se ve složité situaci nepokoušet o hrdinské činy, ale snažit se přivolat pomoc. K této situaci by v zásadě nemělo dojít, protože na obtížná místa by se měli vydávat jen zkušení jezdci včetně zkušeností ze záchranou na divoké vodě. Popsat několika větami všechny možnosti záchrany je obtížné. Házecí pytlík by měl být základem. To platí i pod jezem. Pokud se loď převrhne v podjezí a ve vratném proudu „rotuje“ loď i oba vodáci, tak také zde je použití házecího pytlíku namístě. Pokud jej nemáme, pak můžeme podat či hodit těm „dole“ cokoliv, co plave. Nafukovací loď má jistou výhodu, pokud se jí držíme, podrží nás déle nad hladinou, to ostatně platí i o lodi správně vybavené vaky proti potopení. Čím méně se vody do lodi dostane, tím lépe. Vždy platí, že teprve když jsou v bezpečí lidé, zachraňujeme to ostatní – pádla, loď, bagáž. A jak je to z pohledu zachraňovaného? Zachovejte klid, panika je další z velkých nepřátel úspěchu – v tomto případě přežití. A jak řekl vodácký klasik William. Neally : „Nikdy se nevzdávej“.

Většina z nás asi chápe, že v peřejích či pod jezem hrozí nebezpečí. Uprostřed velkého jezera to může být ještě horší. A to nemluvíme o případě, kdy fouká a na vodní ploše jsou metrové vlny. V tom se plave ještě obtížněji než v peřejích. Plovací vesta je pro tento účel vhodnější než na lehkou vodu. Ale ani v případě, kdy nefouká, ale je chladněji a ke břehu máme kilometr, dva, pak je záchrana problematická v případě, že jsme na vodě sami. Pomoc druhé lodi, třeba jen psychická, je velkou vzpruhou. Obě posádky si však mohou pomoci, jak v tažení lodě a podpoře plavání, tak na nikoliv příliš zvlněné hladině i při vylití lodě a opětném nasednutí. To je nakonec možné i na kajaku či uzavřené lodi obecně. Pokud je jedna loď převržena, nasměruje špici k jezdci na druhé lodi. Ten zdvihne špičku nad vodu a společně vylijí převážnou část vody a loď otočí dnem do správné polohy. Nastoupení do lodi je možné jak oporou o záchranné plavidlo, tak s oporou pádla o hladinu za dopomoci plováku zvaného anglicky „paddlefloat“. S jeho oporou lze do lodi vlézt, zbylou vodu vybrat „houbičkou“ a pokračovat v plavbě. Záchranných technik je samozřejmě více, jak na klidných, tak tekoucích vodách, uvedené náznaky snad mohou v některých případech pomoci. Pokud se o tuto problematiku budete chtít zajímat podrobněji, je dnes dosažitelných několik publikací, jak textových tak na např. DVD o záchraně. Bohužel většinou v angličtině.

Se záchranou úzce souvisí první pomoc. Pokud kamaráda vytáhneme, on i my si oddychneme a dáme si „panáka“, pak to dobře dopadlo. Ale co pak, když dostaneme vodáka na břeh a zjistíme: krvácí na hlavě a rukách, nedýchá a nehýbe se? První kontakt s první pomocí míváme ve škole. Tím to také ve většině případů končí. Možná to nikdy za život potřebovat nebudeme. Možná, pokud základy první pomoci budeme znát, zachráníme lidský život. Opět je velmi těžké popsat stručně první pomoc v přírodě a na vodě (nakonec to souvisí) několika větami. Přesto se pokusme alespoň touto zkratkou. Prvním předpokladem je lékárnička. Její vybavení vám doporučí v každé lékárně. Důležité je, aby uvnitř byl i „návod k použití“. Ruku na srdce, kdo umíme použít roušku, máme v lékárně thermofolii proti podchlazení, umíme správně zastavit krvácení? Tyto základní informace by měly být v každé příruční lékárně. I outdoorové, tedy i vodácké. Nakonec většina úrazů je obdobných na kole, na horách, ale i v běžném životě. Jen tonutí je specificky vodácké. Postup při resuscitaci by také měl být součástí lékárničky, má svá specifika. A nakonec, kdo zná číslo kam zavolat a jak se chovat v případě „maléru“? Mám nejdříve oživovat nebo telefonovat pro odbornou pomoc?

Alespoň rámcově by nám všem měla pomoci v orientaci při vodácké záchraně a první pomoci v případě tonutí přiložená „bezpečnostní karta“, možná záchranná informační karta. Konec konců na názvu nezáleží, důležitý je obsah a jeho správné pochopení.

 „Bezpečností KARTA“ – jsou dvě možnosti – buď se přetiskne nebo se vloží již vytištěná ve formátu asi A7 či co – dodám!!