řeka Vltava - Česká republika

Pramen:
Pramení v Jihočeském kraji na Šumavě, 1,5 kilometru jihovýchodně od Černé hory, ve výšce 1172 m n. m.

Délka toku:
430 km

Popis řeky

Horní tok nese jméno Černý potok a u Borových Lad se spojuje s Malou Vltavou. Dále pokračuje jako Teplá Vltava severním směrem ke Kvildě, kde se otáčí k jihovýchodu. U Lenory přijímá zprava pramenný tok Řasnici, nazývanou Travná Vltava, a poté u obce Chlum, další pravobřežní přítok, Studenou Vltavu. Od soutoku se Studenou Vltavou teče již pod názvem Vltava až k Vyššímu Brodu, pod nímž se ostře stáčí k severu a protéká téměř středem Čech od jihu k severu, až ke svému ústí.

Jméno řeky se poprvé objevuje v Letopisech fuldských roku 872 jako Fuldaha, později Wultha. V Kosmově kronice je dosvědčena počeštěná podoba Wiltaua. Od 13. století je doložen německý název přejatý z češtiny Moldau (Moldaua).

Vltava protéká na Šumavě Vltavickou brázdou, poté Českokrumlovskou vrchovinou. Novohradským podhůřím přitéká do Českobudějovické pánve, kde se její údolí rozšiřuje a spád toku snižuje. U Hluboké nad Vltavou vtéká opět do hlubokého údolí Táborské a Benešovské pahorkatiny. Na dolním toku přetíná vltavské údolí Pražskou plošinu a u Kralup nad Vltavou vtéká do Mělnické kotliny.

Na středním úseku ztratila Vltava přirozený říční charakter a protéká přehradními nádržemi Vltavské kaskády sloužícími k výrobě elektrické energie, k nadlepšení průtoku, k ochraně před povodněmi a k rekreačním účelům. Nejstarší nádrží je v roce 1936 dokončena přehrada Vrané s betonovou 26,9 metrů vysokou hrází, která slouží také jako vyrovnávací nádrž pro Štěchovice, vybudované v letech 1938 až 1948 s betonovou 26,5 metrů vysokou hrází se žulovým obkladem a Slapy, postavené v letech 1951 až 1957 s betonovou 65 metrů vysokou hrází. Souběžně vznikaly na přelomu 50. a 60.let 20. století Orlík, který má betonovou hráz vysokou 91 metrů a jeho vyrovnávací nádrž Kamýk s betonovou 24,5 metrů vysokou hrází. Poslední dokončené přehradní objekty z Vltavské kaskády z počátku 90. let minulého století jsou Hněvkovice, šest kilometrů nad Týnem nad Vltavou a tzv. ponořený stupeň Kořensko. Realizaci obou děl projektovaných v návaznosti na výstavbu Orlíku si vynutila až potřeba jaderné elektrárny Temelín.

Na horním toku Vltavy leží naše největší přehradní nádrž Lipno, postavená v letech 1951 až 1966 s částečně sypanou a částečně betonovou 42 metrů vysokou hrází, pod jejíž vodní plochou 4870 hektarů zmizelo původní koryto s meandry, rašeliništi, tůněmi i některými obcemi. Pod přehradou se nachází většinou suchý úsek pověstných Čertových proudů, opředený pověstmi, který končí vyrovnávací přehradou lipenské elektrárny Lipnem II. s 16 metrů vysokou sypanou hrází.

Vltava protéká územím, jehož ráz se nepřetržitě mění. Na Šumavě převažují slatiny, lesy a horské louky. Před ohybem, kde řeka prudce mění směr k severu, se rozkládá jeden z největších a nejcennějších Klášterních areálů v Čechách Vyšší Brod, založený pro cisterciácký řád v polovině 13. století Petrem Vokem z Rožmberka. Odtud pochází cyklus gotických oltářních obrazů Mistra vyšebrodského. Dolů po proudu na ostrohu nad romantickým vltavským údolím se vypíná hrad Rožmberk. Z původního Horního hradu, založeného v 1. polovině 13. století, se zachovala jen věž Jakobínka. V jeho sousedství byl ve 30. letech 14. století postaven Dolní hrad. Z lesnatého údolí žene Vltava své vody do kotliny na úpatí Blanského lesa a četnými zákruty protéká klenotem mezi jihočeskými městy – Českým Krumlovem. Od počátku byla stavební činnost soustředěna na obou březích řeky do tří celků: areálu hradu, později zámku, podhradního sídliště, tzv. latránu, a jen málo mladšího města na protějším břehu Vltavy.

V rozšířeném údolí míjí tok Vltavy Zlatou Korunu, cisterciácký klášter založený v roce 1263. Na skalnatém výběžku, nad ústím Křemže do Vltavy, se tyčí romantická zřícenina gotického hradu Dívčí Kámen, založeného Rožmberky v roce 1349.

V místě, kde Vltava přibírá vody Malše, leží správní centrum jižních Čech – České Budějovice, královské město s řadou historických památek. Město založil Přemysl Otakar II. jako oporu královské moci proti rozpínavosti šlechtického rodu Vítkovců. Tok řeky postupuje dalším romantickým úsekem, lesnatým údolím se vznešenou budovou zámku Hluboká v tudorovském slohu, kterého se mu dostalo při stavebních úpravách v letech 1839 až 1871. Kdysi významné překladiště soli na vltavské vodní cestě Týn nad Vltavou, od roku 1609 královské město, sloužilo po léta jako vorařský přístav.

Na ostrohu, nad soutokem Otavy s Vltavou, leží jeden z nejkrásnějších českých hradů Zvíkov, původně tyčící se na skále, se stal po napuštění Orlické přehrady vodním hradem. Nejstarší částí hradu je Hlízová věž ze 13.století. Žďákovský most, pojmenovaný podle zatopené osady, se klene nad hlubokým skalnatým údolím zaplaveným Orlíkem. Přehrada nese název podle zámku Orlík, původně královského hradu přestavěného na zámek, jehož dnešní podoba pochází z 19.století. Orlík, podobně jako Zvíkov, se po napouštění přehrady ocitl pár metrů nad hladinou vodní nádrže.

Za hrází přehrady Orlík pokračuje tok dále k severu a vody nadržují před Prahou ještě přehradní nádrže Kamýk, Slapy, Štěchovice a Vrané. Pod hladinou Štěchovic zmizely známě Svatojánské proudy - obtížný úsek při splavování řeky a na počátku 20.století opravdový ráj všech milovníků přírody, zejména trampů, vodáků a turistů.

Na území hlavního města vtéká v Dolních Mokropsech, pod vrchem Kazín. V Modřanech se spojuje s Berounkou. V Praze má Vltava nížinný ráz, její tok je nadržován jezy, plavebními komorami a poslušně protéká navigací. Míjí místo spojené s nejstarší historií českého státu na skále na pravém břehu,Vyšehrad. Její tok je protkán četnými ostrovy a překlenuje jej řada mostů s nejstarším z nich, Karlovým mostem, významnou památkou vrcholné gotiky, postavený parléřovskou stavební hutí v letech 1375 až 1402. Pražské pahorky, ostrohy a skály provázejí Vltavu až za město. Skalnatým údolím pokračuje ke Kralupům nad Vltavou, kde se krajina otevírá širokému toku a řeka míjí renesanční zámek v Nelahozevsi. Při slepém vltavském rameni se rozkládá anglický park obklopující barokní, empírově upravený zámek Veltrusy. U Vraňan vytéká z hlavního toku vlevo Hořínský plavební kanál dlouhý deset kilometrů, na němž u obce Hořín leží poslední plavební komora vltavské vodní cesty. Nedlouhým kanálem pak Vltava ústí samostatně do Labe, nezávisle na hlavním vltavském toku, který opisuje oblouk a pod Mělníkem se spojuje s Labem.

Ústí zleva do Labe u Mělníka, ve výšce 155 m n.m.

Z přítoků se do Vltavy vlévají zleva Kvildský potok, Vydří potok, Račí potok, Kubohuťský potok, Kaplický potok, Volarský potok, Branná, Polečnice, Křemže, Dehtářský potok, Bezdrevský potok, Otava, Kocába, Berounka, Šárecký potok, Zákolanský potok a zprava Bučina, Vltavský potok, Řasnice, Studená Vltava, Větší Vltavice, Malše, Lužnice, Brzina, Mastník, Sázava, Bojovský potok, Botič, Rokytka.

Zajímavosti na řece

• Vyšší Brod - cisterciácký klášter
• Hrad Rožmberk  - z poloviny 13. stol.
• Český Krumlov - historické město, hrad
• Hluboká nad Vltavou  - zámek
• České Budějovice - krajské město
• Vyšehrad - historická památka
• Karlův most - historická památka
• Praha - hlavní město
• Kralupy nad Vltavou - historické město
• Mělník -  historicky zajímavé město

Popis řeky:

elektronická verze knižní publikace Luďka a Vladimíry Švorcových: České řeky a říčky

Zpracovala: Lenka Fortinová

Vloženo: 22.10.2010