Po nádherném národním parku Loch Lomond & The Trossachs jsem hlubokým údolím Glenogle projel do vesničky Killin. Na řece Dochart tu kousek před jejím ústím do jezera Tay leží jedny z nejznámějších skotských vodopádů, takže by byla škoda se u nich nezastavit.
Přímo nad vodopády Dochart stojí kamenný most, který vám poskytne výhled na jejich peřeje a kaskády. Co totiž vodopádu chybí na výšce, dostal vynahrazeno silou proudu, který se tříští o kameny. Kapky vody tak ve vzduchu tvoří opar, ve kterém se při troše štěstí objeví i malá duha.
V kavárně hned vedle vodopádů jsem se posilnil typickým jablečným koláčem a černým čajem s mlékem a vyrazil dál na západ podél jezera. Krajina zde chvílemi stále připomíná poklidnou atmosféru listnatých lesů a zelených luk kolem Loch Lomond, chvílemi už ale přichází náznaky drsné krajiny Vysočiny.
Zastavil jsem u jednoho z mnoha malých parků na břehu jezera a chvíli si jen tak užíval zdejší poklidnou atmosféru. Vzduch stále nádherně voněl po ranním dešti, mírný vánek jen lehce čeřil hladinu jezera a ptáci všude kolem soutěžili, kdo zazpívá krásnější píseň. Po chvíli se u mě zastavila paní z nedaleké vesnice, která si vyšla na procházku. Jen tak, prohodit pár slov a popřát hezký den.
Na jezeru Tay vlastně není tolik zajímavého. Možná právě díky mírumilovné a klidné atmosféře ale patří k mým nejoblíbenějším, při minulé návštěvě Skotska jsem se k němu dokonce vracel dvakrát. Jezero patří k nejhlubším ve Skotsku, hloubka dosahuje zhruba 150 metrů. Táhne se v délce přes 23 kilometrů a drží se na šesté příčce mezi největšími jezery země.
Mimo jiné na něm najdete i rekonstruovaný crannog, lidmi postavený opevněný ostrov z doby železné. Archeologům už se jich potopených v jezeře podařilo najít více než 20.
Nastal však čas opět vyrazit do divočiny. Z hlavní silnice podél jezera jsem odbočil na silničku do hor. Na severní straně se totiž tyčí desátá nejvyšší hora Británie, Ben Lawers. Zvedá se do výšky 1214 m, což je oproti jezeru v necelých 200 metrech pořádný rozdíl.
Šlapat až nahoru se mi nechtělo, měl jsem v plánu dojet ještě k několika dalším jezerům. I tak jsem si ale vyšlápl alespoň na protější nižší vrchol, odkud se otevřel krásný výhled na velkou část jezera i majestátní masiv Ben Lawers.
Pokud do Skotska vyrazíte, u Loch Tay a Falls of Dochart se určitě zastavte. Cesta k nim není složitá a získáte tak další kus do mozaiky nádherné skotské krajiny.
Kdybych se ve Skotsku mohl vrátit jen na jediné místo, bude to buď odlehlý a opuštěný hornatý ostrov Harriss, nebo právem proslavený Skye. A čím víc nad tím přemýšlím, tím víc vítězí Skye.
Také vás fascinují skotské hrady? Proti temnému nebi se tyčí zdi s gotickými okny po staletí bičované dešti a obrostlé sytě zelenou trávou a provokují naši fantazii toužící poznat alespoň malý kousek z jejich příběhů. Hrady a zříceniny kostelů, klášterů a středověkých staveb budovaných z místního tmavého kamene jsou typickou ozdobou nádherné a dramatické skotské krajiny.
Škola čar a kouzel v Bradavicích se nachází někde na Highlands, není se tedy čemu divit, že je zdejší krajina doslova protkaná odkazy na knihy o Harrym Potterovi. J. K. Rowlingová, která knihy napsala, se inspirovala především v ulicích Edinburghu, kde v té době žila. Na každém rohu se zde dá narazit na nějakou nenápadnou připomínku z knih, ať už na názvy ulic až podivně připomínající jména klíčových postav, nebo na místa, kde byly samotné knihy napsány.
Ve spojitosti se Skotskem se jistě každému vybaví divocí obyvatelé bojující za nezávislost v podstatě po celou historii této neklidné země, a to ať už s normandskými a vikinskými nájezdníky, či s anglickými a irskými uzurpátory. Úplně poprvé se však o průnik do oblasti v té době obývané divokými kmeny Piktů a poklidnějších Britonů pokusili Římané pod vedením vojevůdce Agricoly. Brzy však zjistili, že zdejší půda není dostatečně výnosná pro dlouhodobý pobyt vojáků, a tak se rozhodli sever Velké Británie zase opustit a nechat nově postavené cesty, pevnosti a valy ležet ladem.
Edinburgh je skotské město sálající atmosférou z filmů o Harrym Potterovi. Skotská whisky a historie tu nesmějí chybět. Pokud už budete v Edinburghu, určitě nevynechejte návštěvu slavné královské jachty Britannia. Je zajímavé vidět, jak se na lodi žilo nejen královské rodině. Vstupné 17 liber na osobu stojí za každou penny, navíc výklad audioprůvodce je v českém jazyce.
Hory na severozápadě Skotska zřídkakdy přesáhnou výšku 800 metrů a cesty většinou vedou podél řek či pobřeží. Proto bych zde určitě nečekal tak nádherný a vysoký průsmyk jako Applecross pass. Pojďme se do něj vypravit.
Po procházce okolo jezera Loch an Eilein se vracíme zpět na rychlý oběd do vesničky Aviemore a pak zase vyrážíme do zasněžené skotské přírody. Tentokrát nás čeká přibližně pětikilometrový okruh v lese Ellan Wood v okolí vesničky Carrbridge, která se nachází 20 minut jízdy autem od Aviemore.
Nastal čas opustit krajinu jezer, hor a dlouhých údolí ve středu Skotska a vyrazit skrz nehostinnou pustinu na úplný sever do města Thurso na dohled Orknejím. Místo hlavní silnice A9, vedoucí po pobřeží, jsem si navíc vybral opuštěné cesty skrz nekonečná vřesoviště a mokřady.
V dlouhém údolí mezi Fort William a Pitlochry ve střední části Skotska leží rozlehlé vřesoviště a uprostřed něj jedna z nejopuštěnějších vlakových stanic. Obklopena jen jezery a vřesovišti, a přesto si v ní můžete dát čaj.
Z překrásného ostrova Skye se vydáváme zpět na pevninu. Směrem na východ jedeme přes 100 mil do prázdninového letoviska Aviemore, kde budeme trávit následující dvě noci.
Brzy ráno se vydáváme na průzkum nádherného skotského ostrova Skye. Dnes nám poprvé předpověď počasí hlásí celodenní déšť, což nás zrovna na tomto krásném místě mrzí, ale jelikož jsou zde přeháňky opravdu velmi časté, je těžké výlet vhodně naplánovat.
Ráno se vydáváme na cestu nádhernou skotskou vysočinou (Highlands) směrem na severozápad. Cestou opět míjíme zasněžené vrcholky hor zahalené v ranní mlze, což nám nikdy nedá (stejně jako několika dalším turistům) a občas zastavíme, abychom si udělali pěknou fotku. Míříme tentokrát na místo, kam se z celého pobytu těšíme úplně nejvíce – na ostrov Skye. Cestu nám komplikuje uzavírka silnice, která naprosto poplete naší GPS navigaci, trochu nás vyděsí i rychle ubývající benzín při neustálém nabývání kilometrů při objížďkách a nedostatek čerpacích stanic. Nicméně nakonec vše dobře dopadá a my pokračujeme dále v cestě.
Dnes vyrážíme do centrálního Skotska, přesněji do národního parku Loch Lomond and The Trossachs National Park. Loch Lomond je největším skotským jezerem s rozlohou 71 kilometrů čtverečních a maximální hloubkou 192 metrů. Na jezeře se rozkládá přes 30 malých ostrůvků a my se rozhodli navštívit jeden z nich.
Když jsem v 18 poprvé vyrazil sám do světa, bylo to právě do Skotska. Na měsíc v něm, kdy jsem ho skoro celé projel stopem, vzpomínám dodnes. Celých 7 let jsem se chtěl vrátit a konečně nastal ten čas. Nasedl jsem v Praze na motorku a vyrazil na zhruba 2000 kilometrů dlouhou cestu na severozápad.
Nedaleko slavného jezera Ness leží u ústí stejnojmenné řeky do moře i starobylé město Inverness. Dnes slouží jako přirozené centrum celých skotských „Highlands”, tedy Vysočiny. I samo město ale stojí za zastávku a trochu zkoumání.
Klub slovenských turistů, Fakulta informatiky РEVŠ a OZ Karpaty Vás zvou na 38. ročník mezinárodního setkání expedičních turistů a netradičních cestovatelů EXPEDICE 2024.
Novoroční číslo časopisu Krásy Slovenska přináší zajímavý rozhovor s geografem z Geografického ústavu Slovenské akademie věd - RNDr. Jánem Hanušinem, CSc., pozve vás napříč Kubínskou holí na Oravské Maguře a představí tajemné Javorníky.
