Slovinsko, Lublaň – pod ochranou draka

Podmínky pro vstup občanů ČR do Slovinska se stále mění, a tak prosím sledujte stránky mzv.cz. Nyní potřebujete negativní PCR test, ale jak to bude vypadat za pár týdnů, nedokážeme nikdo odhadnout.

Naším cílovým bodem je přístavní městečko Izola. Než se však vrhneme k vodě, uděláme si zastávku v Lublani, slovinském hlavním městě. Procházka starým centrem je nezbytností, ale doporučujeme i výjimečnou zastávku v jiném světě – bývalém ráji squatterů, nyní vyhlášeném kulturním centru města.

Už déle než dvacet let žije nedaleko hlavního nádraží svým vlastním životem „Metelkovo město“. Původní kasárny se změnily k nepoznání. Všechny domy, domky, garáže, verandy i toalety jsou pomalované graffiti. Rozhodně to ale nejsou žádné čmáranice, jsou to spíše umělecká díla. Na jejich tvorbě se podílelo množství autorů.

Komplex budov okolo Metelkovy ulice (která je tu nedaleko a po které místo dostalo své jméno) původně sloužil jako kasárny. V roce 1991 je opustili příslušníci armády bývalé Jugoslávie a budovy začaly rychle chátrat a hrozila jim demolice.

Postupně vznikaly různé petice na záchranu těchto objektů, ale nic nepomáhalo, a tak v srpnu 1993 prostory obsadila skupina 200 aktivistů. Radnice se nejdříve snažila zasáhnout a samozvané obyvatele odtud dostat, nakonec došlo k jisté toleranci a nyní jen občas dochází k nějakým potyčkám.

Ne vše, co se tu děje, je zcela legální, zákony tu místní moc neřeší, ale i tak to tu stojí za návštěvu. Mnoho lidí sem chodí za zábavou, do nočních klubů, na koncerty. Hudební žánry zastupuje vše od elektroniky až k jazzu.

Ještě bych se ráda vrátila k těm kresbám, některé jsou vážně moc pěkné, velmi zajímavé, mají svého ducha a své kouzlo. Krom graffiti tu najdete i různé sochy a sošky ze všeho možného, a i když se to nezdá, přes pestrost žánrů a stylů vše tvoří velmi příjemný kompaktní prostor.

Z Metelkovy ulice se dá velmi jednoduše projít až do starého centra. Spletí uliček se dostanete až k Dračímu mostu (slovinsky Zmajski most). Ten byl postaven ve dvacátém století a patří k nejkrásnějším dílům tzv. vídeňské secese. Jedná se o technickou památku, která v době svého vzniku (1901) byla třetím největším obloukovým mostem v Evropě. Proč tomuto mostu vévodí socha draka, o tom se vypráví množství legend.

Kdysi dávno si prý jezero poblíž nynější stavby oblíbil jeden hodný drak. Zanedlouho do oblasti přišli i lidé, říkalo se jim jezerní. Zpočátku bylo toto sousedství oboustranně výhodné, drak si užíval přítomnost lidí a na oplátku se rozhodl, že je bude chránit. Vystavěl si u jezera chrám, ve kterém žil. Když lidem hrozilo nějaké nebezpečí, vždy je ochránil. Časem se ale situace začala měnit, lidé se začali rozpínat a nárokovali si i drakův chrám, tou dobou se drak stáhl do lesů a své sídlo opustil. Kdo ví, jestli drak ještě někde v lesích žije. Každopádně se stal symbolem Lublaně a své místo má i na erbu města.

Na další památky se můžete těšit už příští sobotu. 

GPS: 46°03'25.2"N 14°30'59.8"E

Text a foto: Magdaléna Radostová