Slovinsko, městečko Kobarid a průsmyk Mangart

Z městečka Bohinj se po lokálních i mezinárodních cestách přesouváme do obce Kobarid. Toto nejzápadnější městečko ve Slovinsku leží v malebném údolí řeky Soča (v italštině Isonzo) a v obklopení majestátních Julských Alp.

Oblast v okolí Kobaridu byla obydlená už v pravěku, avšak první zmínky o samotném městečku pocházejí až z roku 1184, kdy bylo součástí tzv. území Patria del Friuli, jednoho z tehdejších církevních států Svaté říše římské. Později byla obec začleněna do území habsburské monarchie, chvilku spadala pod napoleonské království Itálie a až do roku 1918 zůstala pod rakouskou nadvládou. Významným mezníkem pro městečko byl rok 1917, a to z důvodu bitvy v Caporette (resp. Bitvy o Kobarid), kdy se nedaleko odehrál boj mezi Italským královstvím a centrálními mocnostmi. Ústup italských vojsk dokonce zdokumentoval Ernest Hemingway ve svém románu Rozloučení se zbraněmi.

Pozdější dějinný vývoj znamenal pro Kobarid připojení k Itálii, proběhla zde násilná fašistická italizace, obec se stala důležitým symbolickým místem fašistických orgánů a v roce 1938 ji navštívil i samotný italský fašistický vůdce Benito Mussolini. V téže době zde jako protějšek fašismu vzniká jedno z důležitých středisek slovinského národního obrození. Po uzavření tzv. italského příměří bylo městečko osvobozeno partyzánským povstáním a následně se stalo centrem velké liberalizované oblasti známé jako Kobaridská republika. Avšak zakrátko ho obsazují německé nacistické síly, které zde vládnou až do května 1945, kdy je osvobozeno Jugoslávskou lidovou armádou. V roce 1947 se definitivně stává součástí Jugoslávie.

V poválečných letech se ve městě postupně rozvíjí lehký průmysl a také je čím dál tím více vyhledávaným místem turistů. V současnosti nabízí návštěvníkům jedinečnou procházku dějinami. Snad nejdostupnější je Muzeum první světové války, které se nachází v Mašerově domě z roku 1739 v centru městečka.

Dalšími památkami, které se rozhodně vyplatí navštívit, jsou kostel sv. Antonína, postavený na třech osmiúhelníkových okruzích, kde se nachází jediná italská kostnice ve Slovinsku, archeologické naleziště hradů Tonovc a Gradica, typické místní domy se specifickou architekturou či farní kostel Nanebevzetí Panny Marie ze 17. století. Pozoruhodné je i muzeum věnované vývoji produkce mléka a sýrů nebo skvostný Napoleonův most přes řeku Nadiža. Kolem zmíněného mostu vede i značená trasa k nádhernému vodopádu Kozjak. Cestou k této přírodní atrakci uvidíte i menší vodopád, zajímavé skalní útvary nebo jeskyně pocházející z první světové války.

Další atraktivitou městečka je gastronomická specialita Kobariski struklji, což je obdoba koulí z bramborového těsta plněných ořechovou nádivkou, politých máslem a posypaných strouhankou. Unikátnost tohoto sladkého dezertu není jen v chuti, ale i ve vzhledu, protože každá hospodyně ho tzv. podepíše otiskem prstu uprostřed závitku.

Postupně se z obce Kobarid vydáváme k sedlu Mangart (Mangartsko sedlo) či průsmyku. Toto horské sedlo v severozápadní části Slovinska leží ve výšce přes 2000 m n. m. a vede k němu cesta plná serpentin a tunelů.

Tato nejvýše položená cesta v zemi je trošku adrenalinovým zážitkem, protože je v mnoha místech dost úzká. Také strmé skalní srázy nejsou ničím příjemným. Pokud to vydržíte, vyvede vás až k průsmyku, odkud se již pěšky můžete vydat k vrcholu Mangart (2 679 m n. m.) nebo k nedaleké chatě. Kromě toho si vychutnáte nádherné pohledy na Julské Alpy, údolí Log Koritnica nebo jezera Fusine v Itálii.

Sedlo je známé i nalezištěm manganových hornin. Jelikož se jedná o takzvanou slepou cestu, tak se po velkolepém výstupu musíte připravit i na sestup. Nemusíte se bát, určitě to zvládnete! Odměnou vám bude vzpomínka na opravdové horské dobrodružství. Pro tentokrát ze Slovinska odjíždíme, ale snad ne na dlouho. 

GPS: 46°14'48.0"N 13°34'50.9"E (Kobarid)

GPS: 46°26'35.4"N 13°38'31.3"E (sedlo Mangart)

Text: Oskár Mažgút

Foto: Mária Ondrejková

Překlad: Stanislava Waniová