SR: Vysoké Tatry – Procházka po lázeňském chodníku

Článek vám přináší:

Jednoho pěkného slunného podzimního dne, když jsme neměli co na práci, jsme se rozhodli absolvovat krátkou a nenáročnou vycházku pod tatranskými štíty. Místní obyvatelé nám již dříve zmiňovali, že ideální a nenáročná procházka vede naučným lázeňským chodníkem. A tak jsme se rozhodli vyzkoušet si ho.

Cestu jsme začali u dolní stanice pozemní lanovky na Hrebienok. Po kamením vysypané cestě jsme se mírným stoupáním vydali směrem k Slavkovskému štítu. Asi po pěti minutách jsme narazili na rozcestník, označující vstup do Tatranského národního parku a směřovaný na modrou turistickou značku k Slavkovskému štítu.

Hned vedle rozcestníku byla postavena i naučná tabule, z níž jsme se dozvěděli něco o historii sáňkování v Tatrách. Zajímavým poznáním pro nás byl fakt, že vozovka mezi Smokovci a Popradem byla v roce 1904 využívána jako sáňkařská dráha, o rok později převzala tuto funkci cesta na Hrebienok, kde se v roce 1907 odehrály první závody na sáňkách a bobech. Na informačních tabulích byl text doplněn i zajímavými dobovými fotografiemi, které nám poskytly věrný obraz toho, jak v minulosti tyto malé slovenské velehory vypadaly. Po krátké zastávce jsme se vydali dál.

Čistý vzduch, červené plody jeřabiny v kontrastu s blankytně modrou oblohou a barevným listím nám zpříjemňovaly podzimní procházku. Najednou jsme na levé straně chodníku spatřili jakousi odbočku. Ani na chvíli jsme neváhali a odbočili jsme. Dobře jsme udělali, protože po minutce chůze se před námi objevila scenérie jako z filmu.

Krásné jezírko pokryté nánosy listí, kolem břízy a smrky. Kolem jezírka stály lavičky, dokonce i nový dřevěný přístřešek a kolem něj smetí. Bylo sice v igelitu, ale ten byl roztržen a tím pádem bylo všude. Zde jsme opět viděli absenci zdravého rozumu a ne jen toho, ale i odpadkového koše, který jaksi k turistickému odpočívadlu patří. Smetí jsme samozřejmě posbírali zpět do pytle a vzali s sebou. Zakrátko jsme se opět napojili na naučnou stezku, která se rozdvojuje. Vpravo vedla cesta k Rainerově chatě po nově vybudované Rainerově naučné stezce a vlevo pokračoval "náš" lázeňský chodník. Cestou jsme míjeli další naučnou tabuli, která informovala o lese a rostlinách v jeho blízkosti.

Mírný kopec prověřil naši kondičku, když jsme najednou ucítili dost pronikavý sirný zápach. Věděli jsme, že další naučná zastávka se blíží. A bylo to tak! Jak jsme se z tabule dozvěděli, zápach je způsoben geologickou činností hluboko pod zemským povrchem. Plyn, který se prostřednictvím tektonických poruch, lidově řečeno zlomů, dostává na povrch, je bohatý na sírany.

Díky tomu je v oblasti Tater hned několik minerálních léčivých pramenů. Právě jeden takový jsme pár metrů od tabule i navštívili. Voda "bublala" a byla studená. Po shlédnutí nevšedního přírodního úkazu jsme pokračovali dál, až jsme dorazili na prostornou zatravněnou mýtinu. I zde byla naučná tabule, tentokrát na téma Voda a les. Kousek od ní byla lavička, odkud se naskytl nádherný pohled na podtatranskou kotlinu.

Pomalu jsme začali sestupovat. Okolí bylo značně podmáčené, skoro jako v bažinách. Mezi stromy jsme uviděli konstrukci lanovky. To byl neklamný znak toho, že se nacházíme na Jakubkově louce. Zde jsme naučnou stezku definitivně ztratili. Až v závěru sjezdovky, u bílé budovy, jsme objevili zarostlou tabuli s poslední naučnou zastávkou. Ta informovala o tatranské architektuře.

Jelikož jsme byli stále plni sil, rozhodli jsme se absolvovat ještě výlet na Kalvárii na Pěknou vyhlídku, kterou zhotovili profesionální umělci - sochaři z obou stran Tater - Slovenska a Polska jako poctu našim velehorám. Cesta na vyhlídku vede buď od asfaltové silnice na Hrebienok, nebo jak jsme ji prošli my, od pramene smokovské kyselky.

Každopádně, výlet nám netrval ani dvě hodinky, byl stoupáním nenáročný, ale pohledy na tatranskou přírodu neskutečné. Proto vám takovou nevšední procházku vřele doporučujeme.

GPS: 49°08'35.4"N 20°13'08.9"E

Text a foto: Oskár Mažgút

Překlad: Stanislava Waniová