Beroun

Beroun je svým strategickým umístěním na spojnici Prahy, od které je vzdálen necelých 40km a Plzně (60km) již od středověku významnou křižovatkou, místem obchodu i výroby. Po zavedení rychlého spojení s Prahou po dálnici D5 se čím dále tím více stává i satelitním městem české metropole, odkud lidé dojíždějí pracovat do Prahy.

Beroun je umístěn v překrásné kopcovité krajině na hranici Českého krasu a Křivoklátska. Spolu s jeho historickými památkami (jejichž četnost vedla k vyhlášení historického jádra města městskou památkovou zónou v roce 1992) to z něj činí i významné východisko turistických cest do nedalekých Křivoklátských lesů, Koněpruských jeskynní či k prohlídkách hradů Karlštejn a Točník. Městem také protéká řeka Berounka, která je každoročně vyhledávaným místem vodáků a kempařů trávících léto u berounského jezu v blízkosti rozlehlého kempu na levém břehu řeky. Beroun je i městem sportu, působí zde několik fotbalových klubů a především hokejový klub HC Berounští Medvědi, dlouholetý účastník 1.ligy LH. Celostátní význam mají také každoročně pořádané hrnčířské trhy, které letos svým X.ročníkem zaplní náměstí 8.-9.září. Známý je i mezinárodní hudební festival Tallichův Beroun.                      

             
Historie města

První zmínka o královském městě Beroun je z roku 1265, i když místo bylo osídleno již dřív. Název Beroun je odvozen z latinského pojmenování Verona podle severoitalského města tohoto jména.
Město, založené pravděpodobně v době vrcholně středověké vlny zakládání měst v Česku, bylo však brzy bezmála opuštěno a muselo být znovu vybudováno za doby Václava II.. Jeho význam však opět poklesl po třicetileté válce. V šedesátých letech 19. století se zde začal těžit vápenec a rozvinuly se postupně i další druhy průmyslu (textilní, železárenský). Město tím opět nabylo na významu. Za komunismu došlo k masivní výstavbě sídlišť a průmyslových závodů (např. Železárny a válcovny a velká cementárna v Králově Dvoře). K městu byly připojeny některé okolní obce (např. Králův Dvůr). Toto období se do tváře města negativně zapsalo bouráním některých historických památek a výstavbou právě těch megalomanských panelových sídlišť a dálnice skoro až v historickém jádru města.
Po roce 1989 došlo k osamostatnění obce Králův Dvůr. Význam průmyslu byl potlačen. Průmyslová výroba byla přeorientována z těžkého průmyslu na lehký a střední (výstavba průmyslové zóny). Tradiční těžba vápence v okolí města ale příliš utlumena nebyla. Historické jádro města je dnes nádherně opraveno a celé město působí relativně úpravným dojmem.

Významné památky

Významné jsou zbytky berounského hradebního opevnění: Dvě brány (Pražská a Plzeňská) a zbytky hradeb. Domimantou půvabného náměstí je gotický farní kostel sv. Jakuba st.
Zajímavé jsou i některé další domy na náměstí a v jeho blízkém okolí a filiální - původně hřbitovní - kostel Zvěstování Páně. Novorenesanční Duslova vila z konce 19. století (architekt Antonín Wiehl) dnes slouží jako městská galerie.

Příroda

Město je prakticky ze všech stran obklopeno kopci a lesy. Krajinou prochází řada značených turistických stezek (blízké výletní cíle jsou například Karlštejn, Svatý Jan pod Skalou, Koněprusy, Tetín, Hudlice, Nižbor).
Nedaleko centra se nachází zalesněný kopec Městská hora s rozhlednou. Na tomto kopci se také nachází výběh, v němž město chová tři medvědy, původně medvíďata známá z televizních večerníčků. (Medvěd je ve znaku Berouna, proto město sponzoruje chov těchto zvířat.)
Městem protékají dva vodní toky, řeka Berounka a říčka Litavka. Město je proto vystaveno občasným povodním (poslední velká povodeň zde byla v létě roku 2002). Voda v Berounce nad městem je poměrně kvalitní, takže méně citlivým osobám umožňuje koupání. Řeku taktéž využívají vodáci (pozor na nebezpečný berounský jez, kde již došlo k tragickým nehodám plavců a vodáků).

Text: Jan Chaloupka 

Foto: Wikimedia Commons: Aktron, č.2, ŠJů, č.2, Martin Kozák