ČR, Beroun: historický, průmyslový

Oproti Praze má Beroun jednu obrovskou výhodu. Je tam klid. Na nedostatek kultury nebo sportu si také nemůžete stěžovat a do přírody to máte kousek. Beroun je tedy ideálním místem k žití, především ale k výletům a poznávání. Vždyť historické jádro města platí za památkovou zónu.

Kromě toho, že leží na spojnici Plzně a Prahy, dvou klíčových měst republiky, leží také na soutoku dvou řek – Berounky a Litavky. Ta známější, pochopitelně první jmenovaná, je ideální pro každého vodáka začátečníka. Ti pokročilí jsou z Berounky, té neuvěřitelně líné řeky, spíš v koncích. Krásy okolní přírody i vesniček, které Berounku lemují, se ale nedají přehlédnout a jsou tak snad dostatečnou satisfakcí pro obě skupiny milovníků vodáckého sportu.

Okolí Berouna není zajímavé jen pro vodáky. Na své si tam přijdou i bikeři, milovníci lezení a turisty snad netřeba ani zmiňovat. Zrovna těm by se nejvíc mohlo zamlouvat právě město samotné.

Ani dnes není pochyb, že město bylo v minulosti perfektně opevněno. Na zbytky hradeb člověk narazí jen kousek od Plzeňské brány, která byla spolu s branou Pražskou součástí fortifikace (opevnění) města vystavena v polovině 14. století. Ta Plzeňská vypadá honosněji, je také vyšší, má hodiny i prostor pro pohled shora. Ta Pražská je zas krásná svou jednoduchostí.

O jednoduchosti by se dalo hovořit i v případě budovy hned vedle radnice, která na svém „štítu“ nese název Máj. Šedivá, komunisty vystavěná budova stojící hned vedle radnice do charakteru náměstí jaksi nezapadá, na hlavní fotce městského webu ji fotograf takticky ukryl za strom. Stejně jako několik jí podobných, ale svým zjevem vypovídá o historii českého národa, ne příliš dávné. Jinak je ale centrum Berouna krásné, to je bez debat. Dominantou náměstí je gotický farní kostel sv. Jakuba.

Nejen z krás je ale město Beroun živo. V 19. století to byla těžba vápence, která odstartovala rozvoj textilního a železářského průmyslu. Za komunistického režimu pak vznikaly další závody – železárny, válcovny a cementárna. Kromě těch také panelová sídliště nebo třeba berounské nádraží. Takový rozvoj si ale jako daň vzal mnohé památky, které musely ustoupit nekompromisnímu tempu tehdejší doby. Bohužel.

Text/foto/video: Klára Svobodová