ČR: Dobříš - místo pod rakouskou nadvládou - VIDEO

Dobříš je druhé největší město příbramského okresu, kde žije přes osm a půl tisíce lidí. Centrem dění jejich života je náměstí - Mírové náměstí - trochu nevkusně řešené.

Z jedné strany vypadá jako běžná ulice, a to navíc velmi rušná, kterou denně projíždí tisíce aut hlavně směrem k Praze, kam spoustu místních dojíždí za prací. Na druhé straně náměstí stojí autobusové nádraží, jehož nástupiště plní většinu prostoru.

Historie ukrytá do stínu paneláků

Zastrčené vzadu se pak krčí domy, které kdyby uměly mluvit, řekly by leccos o pradávné historii tohoto městečka. Nad tím vším nepřehlédnutelné paneláky, které bohužel vždycky zastíní to pěkné, co tu z minulosti zůstalo. Ve většině měst naštěstí tvoří jen jednu nebo několik částí a historického jádra se nedotýkají. V Dobříši ale stojí jen kousíček od náměstí. Taky obchodní dům zrovna nepřidává na kráse centra města.

Na náměstí stojí taky, kromě všeho zmiňovaného, místní radnice. Tuhle nenápadnou, ale přitom velmi pěknou budovu byste možná snadno přehlédli. Je nízká a ani prostor kolem jejího vchodu není zrovna širokou planinou. Jen věžička s hodinami na její střeše ukazuje ostatním domům v okolí něco jako: „To jsem já, já to tady vedu.“

Na jejím místě od roku 1666 stávala radnice dřevěná. Byla zdobená podloubím a kolem jejího prvního patra se táhla pavlač. Kdyby si jí dobříšští roku 1820 nerozhodli zbourat a nahradit radnicí zděnou, zajisté by vyhořela. A kdyby ne, byla by zřejmě jednou z výjimek, protože významné stavby hořely v minulosti skoro pořád. Zvlášť pak ty dřevěné. Záhadou tedy zůstává, proč se požár, který zachvátil roku 1720 skoro celé město, dřevěné radnici vyhnul. Radnici možná, zámku ale ne.

Kus Rakouska v zemi České

Zámek Dobříš je totiž tím pravým důvodem, proč do Dobříše jezdí taky turisté. Chateau Dobříš už podle názvu dává tušit, kdo že je jeho pánem. Rozhodně to není Čech, ba dokonce ani stát český. Bývalý „Domov československých spisovatelů“ od roku 1998 vlastní Rakušák.

Pomineme – li část historie tradičního scénáře s už zmiňovaným požárem, kde nebudeme popisovat, jak místní běhali pro vodu a požárníci měli na cestě nehodu, proto se k ohni na střeše dostavili pozdě a zámek tak vyhořel do základů, bude naše vyprávění o historii zámku takové obyčejné. Kromě několika mezníků.

Ten první a nejdůležitější, bez kterého by žádné další mezníky ani být nemohly, přišel roku 1676. Tehdy totiž nechal František Maxmilián Mannsfeld původní tvrz přestavět na něco honosnějšího. Zámek vyhořel ani ne půl století potom, ať už příčina požáru byla jakákoliv.

Nová epocha zámku pak přišla s rozsáhlým projektem roku 1745, který si nechala vypracovat vdova po Karlu Františku Adamu Mannsfeldovi Eleonora, po letech zjevně znuděná pobýváním v provizorních příbytcích.

O další mezník se postarali Němci roku 1942. Tehdy se stal zámek majetkem Německé říše. Němce pak ještě poslední válečný rok 1945 celkem svižně vystřídali komunisté a ze zámku se pak stal „Domov československých spisovatelů“. Až rok 1998 definitivně rozhodl o navrácení majetku soukromým vlastníkům.

Dneska je zámek velmi příjemným, byť trochu konzervativním místem, kde číšník neváhá ani vteřinu, aby dámě zapálit cigaretu, a v zápětí naservíroval ne zas tak vydařené jídlo. Ale taky místem, kde vás vrátný v budce se závorou nevybíravým způsobem žádá o zaplacení 25 korun, chcete - li projít francouzským parkem.

Text/foto/video: Klára Svobodová