ČR, Hořovice – zámek: seznamte se s historií! - VIDEO

K hořovickému zámku turisty spolehlivě zavedou oblíbené hnědé cedule. Z náměstí je to k zámku, který má ve správě Národní památkový ústav, nedaleko. K samotné budově se dá dostat přímo z ulice Herkulovou branou, nebo pak příjemnější cestou, přes Slunečnou bránu a pak hořovický zámecký park, který má lidem sloužit k poučení a odpočinku.

Podle dění v zeleni, tomu tak skutečně je. Ti, kteří venčili své čtyřnohé miláčky na volno, byli rychle poučeni o tom, že chlupáči mají vstup povolen pouze na vodítku, aby se ostatní návštěvníci mohli bez obav věnovat relaxování, které tohle místo ve skutečnosti garantuje. Zdrojem poučení, tedy kromě příjemného hlídače, jsou hlavně stromy a keře, ale také sochy, které park zdobí.

Nebýt toho, že prostranství před zámkem je z druhé strany odděleno rušnou silnicí, byla by budova ve městě velmi příjemně situována. Z Herkulovy strany město vybudovalo prostorný park, který s kašnou stojící mezi zámkem a jím žijí v téměř dokonalé symbióze.

Starý a nový zámek

Zámek Hořovice to je ale především zhmotněná historie, a to historie poměrně dávná. Původní dvorec, pravděpodobně s tvrzí, stál v místech nad Červeným potokem už v závěru 12. století. A máme – li být přesní, jde o zámek starý, který stával asi tři sta metrů od nynějšího zámku nového. První rod spojovaný s Hořovicemi a tímto původním sídlem byli Žirotínové. To bylo ve 14. století.

Majitelů a rodů se pak na zámku vystřídalo mnoho. My se ale přesuneme až do 17. století, kdy starý hořovický zámek přestal plnit svůj účel a všechna tahle hrabata a knížata se v nové éře stěhovala do nové budovy. Stavbu nového zámku zařídil hrabě Jan František z rodu pánů z Vrbna a Bruntálu, který žil mezi lety 1634 a 1705, a jemuž se staré dobré sídlo nezdálo příliš reprezentativní. Tahle panská famílie tam pak žila až do půlky 19. století. Posledním z rodu byl Dominik, který příliš nebral rodových tradic a zámek prodal Friedrichu Wilhelmovi, knížeti z Hanau, jehož potomci si předávali sídlo až do roku 1945.

Za druhé světové války už ale na zámku příliš vesele nebylo. Prostorné komnaty obýval už jen zbytek rodiny – hraběnka Fuggerová se synem Leopoldem. Druhý syn Jindřich musel na vojnu, kde bojoval ve jménu Německé říše. Paradoxně doma v Hořovicích gestapo zatklo jeho bratra, který nakonec válku i se svou matkou přečkal. Poslední válečné a první poválečné dny trávili v domácím vězení právě na zámku v Hořovicích.

¨

Konec války, konec slavných rodů

S koncem války se hořovický zámek nadobro rozloučil se všemi slavnými rody šlechticů a vzácných pánů a byl zestátněn. Přijela rudá armáda, aby v jednom ze zámeckých křídel na čas zřídila nemocnici, ale hlavně proto, aby se zmocnila válečné kořisti v podobě luxusu, který se dal v Hořovicích ukrást. Po odchodu rudoarmějců připadl zámek městu Hořovice. Zajímavý je pak rok 1974, kdy musel být zámek uzavřen pro jeho havarijní stav.

No, ale tohle všechno a samozřejmě se dá vyčíst při jediné návštěvě hořovického zámku, který byl prohlášen za národní kulturní památku v roce 2002. Dnes zámek nabízí návštěvníkům kromě tří prohlídkových okruhů také řadu výstav a dalších kulturních akcí.

Text/foto/video: Klára Svobodová