ČR: Kutná Hora – město stříbra

Kutná Hora dokáže překvapit na každém kroku. Stačí se jen pozorně dívat kolem sebe. Rychle se jít nedá. Z uliček starobylého města dýchá něco jako italská atmosféra. Okolí gotického chrámu svaté Barbory, možná díky architektuře syna Petra Parléře, zase trochu připomíná Prahu.

Širokou přístupovou cestu k chrámu sv. Barbory z jedné strany pevně svírá jezuitská kolej a z druhé ji lemují sochy, podobně rozvržené jako na pražském Karlově mostě. Nic vás nenutí chvátat. Zdržujete se dlouhými pohledy na kutnohorskou krajinu nebo se očima snažíte vypátrat něco z běžného života místních lidí.

Chrám sv. Barbory vs. Sedlecký klášter

Pětilodní gotický chrám sv. Barbory se svými honosnými věžemi podobá pražské katedrále sv. Víta. Kutnohorská chlouba se začala stavět roku 1388 a měla být „konkurencí“ nedalekého Sedleckého kláštera. Měšťané se svou monumentální stavbou chtěli přesunout centrum duchovní samosprávy do Kutné Hory. Původní stavitelské plány prý proto počítaly až s dvojnásobnými rozměry současné sv. Barbory. Stavba chrámu byla dokončena roku 1905.

Kutná Hora byla ve středověku důležitým nalezištěm stříbra a stříbrných rud. Tehdy dokázala cenným kovem pokrýt až třetinu evropské produkce. Stříbrné denáry se v blízkém Malíně razily už od 10. století. Nálezy stříbra se pak odrážely i v rychlosti stavby katedrály. Když se dařilo, stavělo se. Když ne, prostě se pár let vyčkávalo.

Sedlecká Kostnice – místo k zamyšlení

Hřbitov a kaple patří od pradávna ke každému městu. Ke Kutné Hoře, kromě civilního a hřbitova pro domácí mazlíčky, neodmyslitelně patří sedlecká Kostnice. Kdysi běžné pohřebiště ve 13. století prý proměnil na místo naplněné zázrakem opat Heidenreich, když tam rozhodil hrst posvátné půdy dovezené z Jeruzaléma.

Křesťané pak uvěřili tomu, že nechají-li se v Sedlci pochovat, přiblíží se vzkříšení. A tak se nenápadný hřbitov plnil a plnil. Své pak s počtem pochovaných udělalo 30 tisíc obětí moru a také ti, co zahynuli v husitských válkách. První zmínky o „skladu“ kostí a lebek – Kostnici – se objevují v 17. století.

Dnes na nenápadné Sedlecké ulici parkují patrové autobusy. Starší žena hrabe na zahradě trávu. Její zchátralý domek stojí hned vedle kavárny. Na kvanta turistů je zvyklá. Ruské výpravy, zdá se, mají tu výsadu, že nemusejí stát frontu. U pokladny přibrzdí jen jejich delegát. Kolem fronty čekajících Čechů se protáhnou dovnitř. Je jich několik desítek. Vyplatí se počkat.

Lustr z lidských kostí, lebek a lopatek. Podivný chlad a světlo svíček jen podtrhuje mystickou atmosféru sedlecké Kostnice. Jen málokdo mluví. Jen málokoho se sám sebe neptá, co stálo za vznikem něčeho tak podivného, tak trochu zvráceného. Člověk, který do Kostnice vkročí, by se prý měl zamyslet nad svým životem, mezi ostatky asi 40 tisíců lidí by si měl uvědomit, jak krátký život je a jak s ním naloží.

Stačí vyjít ven, udělat pár kroků, minout několik hospod, prodavače se zmrzlinou a veřejné WC a před očima se objeví sedlecký klášter s chrámem na Nebevzetí Panny Marie – nejvýznamnější český církevní ústav počátku 14. století. Prošel rozsáhlou rekonstrukcí. Hlavně zevnitř působí tak trochu nově. 

Historické jádro Kutné Hory – kostel sv. Barbory a kostel Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci jsou od roku 1995 na seznamu památek světového dědictví UNECSO.

Vstupné se platí buď samostatně, nebo si můžete koupit vstupenku, se kterou se dostanete do Kostnice, sedleckého kláštera i do chrámu sv. Barbory. Ve všech vnitřních prostorách se dá fotit i natáčet.

Text: Klára Svobodová

Foto/video: Klára Svobodová