ČR: Liběchov - v polozbořeninách ukryté bohatství - VIDEO

V Liběchově nehledejte náměstí ani odstavná parkoviště, jen byste ztráceli čas. Spíš si dejte pozor, aby vás nesmetlo auto, až budete přecházet rušnou silnici, která vede přímo centrem města dál na Mělník. Nehledejte ani kašny, sochy slavných ani morové sloupy, které obyčejně zdobí centra většiny měst. Liběchov to prostě má všechno jinak, a jestli hledáte historii zabalenou do hedvábí naservírovanou na zlatém podnose, provoněnou čerstvou kávou a spláchnutou dobrým pivem v prvotřídní hospodě – prostě komerci, na návštěvu Liběchova radši zapomeňte. Liběchov totiž patří dobrodružným povahám.

Liběchov v tajenkách

Když se člověk oprostí od nevzhledného zevnějšku většiny budov, snadno objeví nádheru a kouzlo starých hospodářských stavení, pivovaru nebo mlýna. Když se pak navíc prokouše roštím, ukrývajícím kromě hromady odpadků i různá zákoutí a zkratky, Liběchov musí obdivovat a možná i trochu litovat.

Odpověď na otázku, proč tomu tak je, zní – povodně roku 2002. Tehdy voda v Liběchově sahala nad hranici výšky tří metrů a město, které svůj status dostalo teprve před pěti lety, se od té doby zjevně nevzpamatovalo. Některé ze zchátralých budov se teď snaží rozprodat, což by se dalo přirovnat k poslední světlici vystřelené z potápějící se lodi. Do městského rozpočtu nevidíme, proto je těžké něco hodnotit. Zdá se ale nepochopitelné, že místo, které disponuje neuvěřitelnou historickou hodnotou, významnou pro celou zemi, chátrá tak viditelným způsobem.

Zámek Liběchov - opuštěné bohatství

Dalším takovým příkladem zanedbanosti je liběchovský zámek, ke kterému ale nenavádí žádný ukazatel. Takže cest, jak se k němu dostat, může být hned několik. Hlavní bránu se zrezivělou cedulí a spoustou dávno neplatných zákazů jsme s přehledem minuli, zato jsme objevili zkratku od mlýna, jak jinak než zarostlou křovím. Jako v pohádce se pak před námi otevřel jiný svět – nádherná budova zámku Liběchov a prostorná zámecká zahrada.

Kdysi na stejném místě stávala dřevěná tvrz. Také odsud vedl Jan Hus svůj boj proti lidské hlouposti a církevním nařízením. V Liběchově vznikla řada jeho děl – O církvi, Knížky o svatokupectví, Dcerka, Výklad. Až v druhé polovině 16. století dostává tvrz díky tehdejšímu vlastníkovi, podnikavému rytíři Belcivovi z Nostvic, kamennou renesanční podobu s neobvyklým okrouhlým půdorysem, obehnanou vodním příkopem. Kromě toho nechal v Liběchově vystavět taky rozsáhlá hospodářská stavení – mlýn, ovčín, pivovar a v neposlední řadě vinice. V 18. století se Liběchov oblékl do baroka. Přibylo mu nové křídlo se sallou terrenou, slavnostní sál a klasicistní zámecká zahrada.

Dneska je všechno na zámku ve stylu Liběchova – chátrající a smutné. Zámeckou zahradu obývají krtci, kteří ji dokonale zkypřili, a koně, stopy jejichž kopyt se vryly do bahna i tam, kde už dávno není jejich výběh. Přes rozbitá okna je možné nahlédnout dovnitř a alespoň z oprýskaných maleb na zdech nasát trochu atmosféry dávno zašlé slávy.  

V Liběchově nejde přehlédnout kostelík stojící přímo nad městem, má červenou a bílou barvu a je zasvěcen sv. Havlovi. Vedou k němu polorozbořené schody, z dalších stran města pak asi půl metru vysoké branky. V Liběchově ale stojí ještě jeden kostel, ne tak veliký, ale o to výš – kostel sv. Ducha na vrchu nad vsí a vinicí.

Text/foto/video: Klára Svobodová