ČR, soutok Labe s Cidlinou: magie spojení dvou řek - VIDEO

I absence kopců má svoje...

V polabské rovině, zdánlivě nudné, nemusí mít člověk strach z toho, že by mu příroda do cesty postavila něco, s čím vlastně nechce zápasit, ale většinou nakonec zápasí, protože rozhled shora je rozhled shora. Řeč je samozřejmě o kopcích.

Tady, kousek od Poděbrad a Libice nad Cidlinou, je třeba vynalézavosti, chcete – li mít rozhled. Dá se vyšplhat na některý ze staletých stromů, jejichž dlouhé řady lemují levý břeh už v místech, kde se obě řeky spojily v jednu - Labe.  O stovky metrů dál po proudu, kde už se v jeho vodách odráží poděbradský zámek, se dá, i když přes zákaz, vylézt na most, kudy vede jakési potrubí. K nezaplacení je krátká pauza právě na něm, o samotě nebo s někým blízkým.  

Dvě řeky, dva podniky

Nejpříjemnější je ale být mezi lidmi. Ti se nejčastěji stahují právě do blízkosti soutoku Cidliny a Labe. Z Poděbrad tam vede příjemná několikakilometrová procházka podél Labe a lužních lesů. Je ideální pro všechny – bikery, bruslaře, lázeňské šviháky nebo ty, kteří jen neradi někam pospíchají, když je zrovna volný den. Další variantou jak se k soutoku dostat je cesta minivláčkem, který má zvuk jako tramvaj, nebo parníkem. Parník odráží od poděbradského zámku skoro každou hodinu a podle toho jak je plný se dá usoudit, že provozování paroplavby Krále Jiřího se městu vyplácí.  

U restaurace Cidlina, která tam s krátkými pauzami funguje celá desetiletí, Král Jiří vysadil výletníky. Někteří obouvají brusle, většina z nich ale zamíří právě do místní hospody, která má ale posledních pár let silnou konkurenci v malém kiosku „U přívozu“. Dřevěné lavice a stoly těsně u břehu posledních metrů řeky Cidliny, vůně čerstvých ryb nebo grilovaného masa a navíc příjemná obsluha totiž dovede svoje. Hlavně rybáři našli v tomhle kouzelném kiosku ideální zázemí, takže pruty si někdy i dlouhé hodiny musí vystačit sami.

Naučná stezka Skupice - Huslík

Abychom ale nepřišli na scestí, vraťme se zpátky na naučnou stezku Skupice – Huslík. Taky Skupici – slepé labské rameno mají rybáři rádi. Úlovky v jejích ne příliš průzračných vodách jim totiž dokážou vyčarovat úsměv hodný lovce. Chytit se tam prý dá kapr, americký karas, sumeček, ouklej, okoun, plotice, cejn, štika, bolen, candát, amur nebo tolstolobik – prostě je tam ryb až k neuvěření. Stezka, kterou vás provede celkem šest informačních tabulí, se na jaře rozsvítí kvetoucími žlutými kosatci, vodní hladina pak stulíky nebo lekníny. Lužní lesy jsou pak plné sasanek, orsejí, plicníků, hluchavek, kerblíků a netýkavek. V kontrastu se silnými památnými duby jsou tyhle drobounké květinky jako David s Goliášem.

Když už jsme u rozboru flóry a fauny – asi nejčastěji se u soutoku setkáte se psy, hned po nich by asi přišly na řadu kachny, které za sebou začátkem prázdnin zpravidla ještě vláčí hejna mladých. Labuť jsme sice nepotkali žádnou, ale bylo by divné, kdyby se zrovna tady žádná nezabydlela. V okolí lužních lesů ornitologové zahlédli ledňáčka nebo dokonce orla skalního.

Text/foto/video: Klára Svobodová