ČR: Vlašim - život na zámku a v podzámčí - VIDEO

V tomhle středočeském městečku, které leží necelých 40 kilometrů od Tábora a Humpolce, a kam fouká vítr od Prahy, z Vysočiny a z jižních Čech, žije asi 12 tisíc lidí. Vlašim v předvánočním, trochu mrazivém a chvilkami ale i slunečném dni, žije klidným tempem. Žádné zběsilé nakupování, dokonce ani tradice adventu, kdy krámky bývají otevřené i o víkendech, místní podnikatele příliš nevzrušuje. Ani se zdobením vánočního stromu, stojícího na náměstí, se nikdo nepředřel. Za bílého dne, když nesvítí barevná světla, vypadá prostě jako strom, který tam kdysi vyrostl. Přesto je tohle místo víc než kouzelné.  

Všechno našikmo – dnes i tehdy

Na Velkém Rynku nebo – li Žižkově náměstí nezaparkujete jinak než našikmo. Řidič tedy bude vystupovat do kopce a spolujezdec z kopce, nebo obráceně, podle toho jak kdo parkoval. Takhle našikmo se ve Vlašimi žije od pradávna. Na Velkém Rynku se konaly všechny důležité akce. Velmi významný pak byl osmidenní trh, kde to prý vonělo všemi možnými dobrotami, hlavně pak masem a chlebem. Na Rynku bývaly také lázně.

Když tam tak člověk stojí a zírá na kašnu, kterou zdobí kdosi s helmou na hlavě, říká si, že tehdy musely být skvělé časy. Všechen život směřoval k jednomu trhu, kde se zboží měnilo na peníze a kde lidé získávali informace jeden od druhého. Žádné mobily, žádná auta, jen poctivé řemeslo, tvrdá práce, klapot koňských podkov a řinčení povozů, které táhli. Dnes tu, jako vzpomínka na rušný život, stojí jen kašna, na jejímž sloupu je skutečně někdo, o jehož původu se dodnes spekuluje, a spoustu krásných domů, které dohromady obklopují prostor kdysi plný života. I když je dnes všechno jinak, je fajn, že historie žije alespoň prostřednictvím práce našich předků a my se k ní můžeme vracet, kdy se nám zachce, i když jen v našich představách.

Záhadná socha na Rynku

Něco málo se o pseudogotické kašně ale přece jenom ví. Na to, aby se nevědělo vůbec nic, je totiž moc mladá. Na náměstí ve Vlašimi stojí od roku 1886 a ten kdosi s helmou má být rytíř. Ovšem o jakého rytíře jde, to už podnikatel František Šebek, který městu kašnu i sochu daroval, zapomněl sdělit. A nebo byl zrovna kronikář jen mimo službu, kdo ví. Místní lidé však tajemného reka považují za Jana Žižku z Trocnova, proto se také náměstí jmenuje Žižkovo.  

Část historické zástavby města z 20. let minulého století musela bohužel ustoupit tvrdé ruce komunistických panelů. A tak místo kouzelných domků stojí paneláky, jen kousek od kostelů sv. Jijlí a Československých husitů. Kdysi by se asi dalo psát: „Ve stínu kostelů, žijí lidé.“ Dnešek píše: „Ve stínu lidských příbytků se krčí dva vlašimské kostely, a to i přesto, že ten historicky mladší zdobí vysoká věž.“

Vlašimský zámek, jeho věže a brány

Nad všechny paneláky ale bezpečně ční věž vlašimského zámku. Přebíjí je nejen svou velikostí, ale také svou historickou hodnotou. Na jeho místě kdysi stával gotický hrad. Z něj se dochovala jen jedna věž, která byla mnohokrát přestavována. Hrad byl nad říčkou Blanící vystavěn nejspíš roku 1303 a měl za úkol chránit původní obchodní stezku vedoucí z Prahy do Jihlavy. Koncem 14. století se tam usídlil rod pánů z Vlašimi. Původní hrad nechali na renesanční zámek v 16. století přestavět Vostrovcové z Královic. Neodmyslitelnou součástí impozantní zámecké budovy je zámecký park, jehož součástí jsou tři brány a několik historicky zajímavých staveb.

Text/foto/video: Klára Svobodová