Kersko aneb příliš hlučná samota - VIDEO

Při procházce lesním městečkem se vám do mysli vkrádají scény slavného filmu Jiřího Menzela Slavnosti sněženek. Stromy kerského lesa významněji ustoupily jen rovné široké a dlouhé silnici zvané "betonka". Kromě té, ještě několika málo zpevněným cestám. A samozřejmě také domům. Zahrádkáři "v" Kersku tak proto místo ředkviček a jahodníků musí opečovávat statné jehličnany.

Život v lese se vším všudy

Je ráno a vlhkým lesem prosakuje jarní sluníčko, aby rozpustilo poslední letošní sníh. Datel dělá svou práci a můžou to potrvdit všichni slyšící obyvatelé Kerska. Dominuje mezi svými okřídlenými kamarády. Zvuk silného datlího zobáku, zřejmě dychtící po nějaké chutné housence, občas přehluší motorová pila. Všechno dohromady ale dotváří neuvěřitelnou atmosféru kerského lesa. Starší pán v čepici, která se nápadně podobá té, kterou nosil Hrabalův autor Slabikáře, jede na kole k prameni pro vodu. Pomalu a rozvážně. Několik pet lahví, které veze na nosiči, neposedně naráží jedna o druhou. Mizí z obzoru, je u cíle. Kdyby jel o kousek dál pohodlně by dorazil až k Hájence, kde se filmoví "pseudolovci" hádali o to, na jaký způsob si vychutnají zkoleného kance. V nostalgické hospodě, kde točí Postřižinské pivo, je po ránu ale stejně zavřeno. Na jídelním lístku Hájenky, která neztratila nic ze svého filmového půvabu, nechybí kerský divočák - se šípkovou a se zelím.

Rezavá voda Kerka

Rezavý mok tedy musí nahradit rezavá voda. Pro místní je to zvyk. Z pramene svatého Josefa Kerka, bohatého na jód a lihtinum, proudí už od roku 1934. O kyselce se také uvádí, že je slabě radioaktivní. Jaký to má na lidi, co jí pijí vliv, se dá jen těžko odhadovat. Možná ale stačí shlédnout Hrabalovy filmy.  

Klasik v kerském lese

Dřevěná lavička a za plotem štěká pes. Ptáci zvýšili svou intenzitu zpěvu a les se už probudil k normálnímu dennímu životu. "Betonkou" projíždí autobus - kromě auta a kola, jediný spoj s okolím. Staví, aby odvezl pár kerských někam za prací. Zastávka s lavičkou, se jmenuje nápaditě "U lavičky". Jen o pár kroků dál měl chatu spisovatel Bohumil Hrabal. Vzikla tam známá díla - Slavnosti sněženek, nebo Obsluhoval jsem anglického krále. Kdysi nejspíš moderní bílou nepravidelnou kostku lemuje zelené zábradlí. Snaha nahlédnout do okna je ale marná. Minulost halí záclony. Možnost nahlédnout do Hrabalových osobních věcí ale nabízí Nymburské muzeum, nebo tématické výstavy v kerském Ateliéru Kuba.

Trocha historie

Kersko, kdysi bývalá tvrz Kří, byla od roku 1376 v majetku Elišky z Lichtenburka, babičky pozdějšího krále Jiřího z Poděbrad. Tvrz pak zničilo Zikmundovo vojsko a na jejím místě vznikl rybník - největší z celého pozdějšího Poděbradského panství. Rybník se časem proměnil na les, který pak koupil statkář ze sousední Sadské Josef Hyross. Les rozparceloval na jednotlivé aleje, podle vzoru newyorského Manhattanu také očísloval. Třeba "betonka" má číslo pět, stejně jako New Yorská avenue.   

Text: Klára Svobodová

Foto/video: Klára Svobodová