Milovický bunkr: přísně střežené místo - VIDEO

Veškerý materiál na stavbu bunkru putoval po železnici přímo z Moskvy. Měla to být tajná mise.  „Z milovického nádraží pak kousek za město mířila těžká technika, kterou Rusové před očima místních odváželi  tuny železobetonu. To, že tam něco budují, se proto nedalo utajit,“ vysvětluje vysloužilý důstojník a bývalý místostarosta Milovic Aleš Kubeš.

K ruskému opevnění vede široká panelová cesta. Stovky metrů daleko od bunkru, tak aby na něj nebylo možné dohlédnout, stojí polorozbořená strážnice. Sovětští vojáci tam ještě v 90. letech minulého století tvrdě lustrovali každého, kdo se přiblížil. Podle informací vysloužilého důstojníka a bývalého místostarosty Milovic Aleše Kubeše Rusové do bunkru nepustili ani tehdejšího ministra obrany generála Vacka. Bunkr a bezpečnostní systém kolem něj zabral čtyři hektary lesa.

Borovicový les se proměnil na les antén

„Vidíte tohle?“ ptá se Kubeš a prstem ukazuje na cosi železného zapuštěného v zemi.  „Tady byla obrovská anténa. Byly všude. Připomínalo to les antén,“ vzpomíná Kubeš na dobu, kdy krátce po odsunu Rusů prozkoumával vojenský terén. 

Velitelsko-štábní bunkr spojovacího charakteru vyrostl nedaleko Milovic v 80. letech. „Byl přímo napojen na Moskvu a okolní vojenské jednotky,“ tvrdí Kubeš.  Rusové ho obehnali kilometry ostnatého drátu a nechali zarůst travou. Okolí hlídalo několik strážních věží. Pohled na něj ještě dnes připomíná sílu ruské velmoci. S bunkry, které známe třeba z pohraničí, nemá nic společného. 

Zřejmě na věky vojenské tajemství

Do asfaltu obrovské haly, která je jeho součástí,  se vryly otisky pneumatik. „Nejdřív jsme se domnívali, že tam byly uloženy mobilní jaderné zbraně na podvozcích. Pak jsme ale došli k závěru, že pokud to tak skutečně bylo, byly bez hlavic. Hlavice byly uloženy ve vojenském prostoru v Bělé pod Bezdězem, vysvětluje Kubeš.  Skutečnou pravdu ale vědí jen Rusové, kteří zlikvidovali nebo s sebou odvezli veškerou dokumentaci.

Systém chodeb vede jen po povrchu země. Útroby bunkru si Rusové vymalovali žluto-modře. Uvnitř je kromě tmy taky vlhko a chlad, což jen umocňuje nepříjemné pocity.  Jedna z místností nejblíže vchodu zřejmě sloužila k dezinfekci nových vojáků. Podlahou téměř všech místností a chodeb vedou šachty. Rusové do nich natáhli stovky metrů kabelů a samozřejmě také vodu. Na stropy některých místností, od kterých se dodnes neví, k čemu sloužily, sovětští vojáci přimontovali kovové úchyty.  

„Jedním z nejdůležitějších míst bunkru byla operační místnost. Štábní důstojníci si tam na plátno promítali alternativy, které mohou v boji nastat a pak k nim měli podat své vysvětlení.,“ míní Kubeš. Desítky mužů si museli vystačit se čtyřmi záchody a malou koupelnou. Na kachličkách je dosud jasně čitelný nápis, který nabádá k šetření vodou a zavírání kohoutu.

Text: Klára Svobodová

Foto/video: Klára Svobodová