Neratovice: daň zvaná chemický průmysl - VIDEO

V prvním jarním sluníčku vypadá všechno o něco veseleji. Neratovické náměstí, ale o moc ne. Nezdobí ho žádná socha ani starobylá radnice. Kromě hrozivě vypadající betonové kašny ho vlastně nezdobí nic, co by stálo za zmínku. Jednu raritu Neratovice ale přece jenom mají. Přímo po náměstí tam jezdí vlak. Místo teplou barvou nahozených cukráren, kaváren a hospůdek je v Neratovicích k vidění červené světlo signalizující právě přijíždějící červenožlutý osobák. 

Místo sochy železnice

Zastávka s nápisem Neratovice – město stojí asi 100 metrů od náměstí. Kromě oficiálních přejezdů a přechodů si lidé „vybudovali“ i několik těch neoficiálních. Zábrana, která odděluje přilehlý park od železničního koridoru leží na několika místech na zemi a neratovičtí si chůzí přes koleje zkracují cestu. Nejpohodlnějším způsobem cestování je vlak. Na kratší vzdálenosti se v rovinaté Polabské nížině stoprocentně vyplatí kolo.

Hlavní bulvár svírají společně paneláky, paneláky a zase paneláky. Ten nejvyšší nažluto natřený slouží jako městský úřad a zároveň se v jeho přízemí dá najít i místo, o kterém jeden starší muž, kráčející kolem a pak i dovnitř, s úsměvem prohlašuje: „Ať je teplo nebo zima, v hospodě je vždycky príma.“ Další z panelových budov stojící na náměstí nese název Tuzex. Své místo tu našel taky poměrně velký plavecký bazén s tobogánem.

„Já tady žiju víc jak 40 let a můžu říct, že to tady žije. Je tu spoustu sportovišť, knihovna, kulturák s dvěma tanečními sály a kino, které promítá ve 3D,“ popisuje nadšeně Neratovice zachovalý důchodce. K vidění tady ale nic moc není. Kdysi tu stávala socha Lenina. "Tyhle všechny paneláky tu vyrostly kvůli Spolaně, která tu funguje od roku 1954,“ dodává.

Lobkovice - podivná pocta Palackému?

Součástí Neratovic je i několik dalších obcí, které jsou oproti Neratovicím o poznání malebnější. Asi nejznámější z nich jsou Mlékojedy ležící na druhém labském břehu než Neratovice. S městem je spojuje železniční most, který zároveň slouží jako lávka pro pěší. Mlékojedy jsou známé hlavně díky zatopené pískovně, která hlavně v létě praská ve švech. Další obcí, která stojí za zmínku, jsou Lobkovice, kde má hrobku otec národa František Palacký. U kostelíka, za jehož zdí je pochován zakladatel moderního českého dějepisectví, stojí kontejnery na tříděný odpad, hospoda, rezavá cedule se dvěma plakáty a stará prodejna smíšeného zboží v rekonstrukci.

Spolana, Spolana a zase Spolana

Z přilehlých silnic, cest, snad odevšud jsou vidět komíny neratovické Spolany. Taky vzduch, který dotváří celkový dojem z míst, příliš vábně nevoní. Neratovice za přítomnost chemičky zaplatily krutou daň. Fabrika, která byla kdysi příslibem ekonomické stability regionu, vtiskla do mírumilovné labské krajiny, kde se daří borovicím, nesmazatelný šrám.

Historie rozsáhlé chemičky na výrobu autokosmetiky, čistých chemikálií a jedů proti škůdcům, chlóru a podobných sublimátů odstartovala rok po konci 2. světové války, roku 1946. Pouhý rok po válečném běsnění vyrostla na Labi tepelná elektrárna na uhlí, vodárna a hydroelektrárna. Přišlo znárodnění a po pár letech i název tak, jak ho známe dnes – Spolana.

Továrna vzkvétala. Zlatá šedesátá léta, kdy si tehdejší vedoucí pracovníci provozů mnuli ruce nad tučnými výdělky, s sebou přinesla další rozšíření podniku. Úspěch firmy byl ale vykoupen četnými onemocněními jejích zaměstnanců a rozsáhlým zamořením dioxiny a dalšími škodlivinami.

Do neratovické Spolany se roku 2001 nekompromisně pustilo hnutí Greenpeace. O rok později jejich snahám napomohly katastrofální povodně, které továrnu zásadně poničily. Jenže ještě o šest let  později byla Spolana jedním z největších znečišťovatelů rakovinotvornými látkami.  

Přestože Spolana, která dnes patří pod polský koncern PKN Orlen, ve své zprávě o vlivu na životní prostředí uvádí péči o něj jako svou prioritu, o pár stran dál najdete počet tun oxidu siřičitého, který se rozpustil v ovzduší. Číslovka 856 nezní nikterak povzbudivě.

Text/foto/video: Klára Svobodová