Rakovník: krása na hromadě odpadků – VIDEO

… prostě kratší Václavák

Rakovničtí se chlubí: „Naše náměstí je druhé nejdelší v Česku. Delší je jen Václavák.“ O tom, kolik metrů má asi neslavnější český bulvár, ale vedou spory. Mýlí se i ve stovkách metrů až do té doby, než jim někdo z Prahy prozradí číslo 680 metrů. Jak dlouhé je vlastně náměstí v Rakovníku, jsme od místních nakonec nezjistili. Je prostě kratší.

Ve srovnání s pražským Václavským náměstím je to rakovnické Husovo náměstí také podstatně klidnější. Nevoní tu klobásy, nejezdí tu tramvaje a taxikáři nemusí bojovat o své štafly. O to víc je tu prostoru, třeba na jízdu na kole, skateboardu nebo k posezení na hospodských zahrádkách.

S trochou fantazie by sochu svatého Václava mohl v Rakovníku nahradit Mariánský sloup s erbem červeného raka. Za Národní muzeum by zas mohl zaskočit Chrám svatého Bartoloměje. Stejně jako budova muzea totiž stojí na horním konci náměstí. Sem už rakovničtí chodívali se svými motlitbami od 13. století – alespoň do té doby, než kostel roku 1349 vyhořel.

Kolorit města se časem změnil, lidé zůstali stejní

„Tohle město jede podle mého názoru v zajetých kolejích už od středověku. Typická ukázka je s vypálením kostela. Rakovničtí si ho vypálili nejspíš sami, aby se zavděčili panovníkovi a dostali tam odtud husitské rebely,“ krčí rameny starší žena, kolem které skotačí její vnoučata. V Rakovníku se narodila a o jeho všedním životě, ale i jeho historii, ví mnoho. Třeba i to, že dnešní dlážděné a upravené náměstí stojí vlastně na hromadě odpadků. „Archeologické výzkumy prokázaly, že až do 16. století muselo město na dálku smrdět. Existují totiž důkazy o tom, že se přes vrstvy odpadků vždycky jen tence, a tedy levně štětovalo. Když se to zpevnilo, tak zase znovu. Uprostřed náměstí byla velká louže, kde se brodili koně a máčelo se konopí. Na dlažbu se vzmohli až po dlouhých vyjednáváních,“ objasňuje úsměvnou historii města tatáž žena. „No tak nějak to tady funguje dodnes. Všechna důležitá rozhodnutí trvají roky a pak už je to spíš komedie než pokrok,“ dodává.

Spíš než o městě jako takovém to ale vypovídá dost o české nátuře. Z upravených ulic Rakovníka ale naštěstí ve skutečnosti nic takového cítit není. Člověk, který toto místo navštíví poprvé, bývá okouzlen. S nadšením prochází široké ulice i tajemné uličky, prohlíží různorodou architekturu nebo si kvůli rozhledu po kraji vyšlápne stovky schodů nahoru do Vysoké brány. Při procházce městem nepřehlédne ani množství pamětních desek nebo zvonici, kterou kdysi místní vybudovali proto, aby se jim pod tíhou dvou nově ulitých zvonů nezbortila ta původní, chrámová.

Clo, zlo

Překvapení čeká na ty, kteří by chtěli projet přes náměstí autem. Naše překvapení má podobu závory a tak trochu nevkusné celnice a nápisu STOP KASSA. Kdo nezaplatí, neprojede. Pochopitelně zpoplatněné je i parkování na celém rakovnickém náměstí. V tomto ohledu se tedy vyplatí plánovat výlet do Rakovníka na neděli, kdy mají celníci volno.

Text: Klára Svobodová

Foto/video: Klára Svobodová