Sadská: kopec čnějící nad polabskou rovinou-VIDEO
U cesty na Prahu stojí kaple Bolestné Panny Marie. Její dnešní podoba není nijak lichotivá. Není divu. Od roku 1721, kdy byla vystavěna, uplynula pěkná řádka let. Tím spíš by si ale starobylá památka zasloužila dostatečnou péči. Teď stojí smutně kousek od podobně zchrátralé autobusové zastávky. Málokdo ví, že v jejích útrobách kdysi vyvěral prý zázračný pramen a v okolí kaple fungovaly lázně. Honosný lázeňský život dávno vyhasl a místo lázeňáků teď kapli okupují holubi. Škoda, že slavnou éru nepřipomíná alespoň prostá cedulka s popiskem.
Jeden z mála polabských kopců zdobí kostel
Nahoře na kopci se ve slunci bělá kostelík - nezvykle vyčnívá nad polabskou rovinou. Už z dálky je patrné, že je v podstatně v lepším stavu než kaple Bolestné Panny Marie. Má zvláštní atmosféru a když se jí poddáte, přenesete se v čase o pár stovek let zpátky. Od malebného kostelíka máte dokonalý přehled o tom, co se děje v severovýchodní části města. A když přeje počasí, je prý i vidět i na Sněžku.
Kostel sv. Apolináře se stal dominantou kraje už za knížete Bořivoje II. Ten jej dal vystavit v letech 1117 - 1118. Původně byl vystavěn s kapitulou a v románském stylu, později byl pak přestavěn do gotiky s klenutým presbytářem nebo-li prostorem pro kněží. Kapitula byla převezena do Prahy a pod kopcem vzniklo městečko. V letech 1737 - 1739 na sebe kostel bere podobu barokně gotickou. K přesbytáři přibyla kostelní loď a vež. Půdorys tak odpovídal kříži. Hlavní oltář zdobí obraz Kojící madony z poloviny 17. století. Samotný oltář pak vznikl v rukách kutnohorského řezbáře Kattebauera. Roku 1784 se stala Sadská městem.
Pro vězení není v Sadské místo
Kousek od kostelíka stojí barokní věž s oranžovou oprýskanou fasádou. Ta byla roku 1691 v Sadské vystavěna nedaleko náměstí. Čas jí ubral na důležitosti, ale taky na prostoru. Bývalá městská zvonice, která byla v minulosti osazena hodinami a v níž se dokonce ukrývalo vězení je doslova namačkaná na něčí zahradě. Stojí kousek od parkoviště a místní herny. Chcete-li udělat pěknou fotku, dá vám to zabrat. Škoda, že památkáři nebyli bojovnější a dopustili, aby kolem bývalé věznice zůstal jen nezbytně nutný prostor.
Paroubkova ulice
Se současnou politikou nemá rodák ze Sadské nic společného. Jedna z hlavních tříd, která nese jméno Paroubkova, ale takový dojem budí. Takže malé vysvětlení - nikoli Jiří ale Otakar Georgius Paroubek, spisovatel a kartograf, kdysi městu odkázal svou knihovnu a dal tak základ místnímu muzeu. O jeho otevření se roku 1910, pouhý rok od jeho smrti, zasloužil muzejní spolek. Svou velkorysostí si pak trpělivý sběratel knih vysloužil poctu v podobě vlastní ulice.
Na kole za koupáním
Jako ve všech městech v Polabí je i v Sadské jednoznačně nejlepším dopravním prostředkem jízdní kolo. V parném létě bývá cíl místních jasný - zatopená pískovna, písečné pláže, slunce, něco k pití a stín borových lesů. Pískovna vypňuje prostor mezi městem a řekou Labe.
Text: Klára Svobodová
Foto/video:Klára Svobodová
Diskuze u článku (0) |