Černá Hora: Divoká krása III. – Kotor, středověký klenot

Letní čtení vám přináší:

Z hlavního autobusového nádraží v Tivatu jede každých deset minut (alespoň v turistické sezóně) autobus do města Kotor. Taková výborná dostupnost nás jen utvrdila v rozhodnutí navštívit toto město. Cesta netrvá dlouho, protože města Tivat a Kotor jsou propojena dlouhým tunelem. Po příjezdu do města, na samotném konci malebného zálivu Kotorské boky, nás překvapily či spíše okouzlily dvě věci. První, majestátní hora Lovčen, která se tyčila přímo nad městem a zároveň oddělovala kotorský záliv od Tivatského, a druhá věc, kterou byly hradby lemující a v minulosti chránící celé historické středověké centrum s 1 331 obyvateli.

Kousek z bohaté historie

První zmínky o městě Kotor pocházejí ze 7. století, kdy se stalo významnou pevností byzantské říše až do roku 1185. Později se stalo součástí Srbska, pak Benátské republiky, Rakouska, v nedávné historii Jugoslávie, až od roku 2006 je součástí nezávislé Černé Hory. Město Kotor je právem zapsáno do světového dědictví UNESCO, jelikož se zde nachází nejlépe zachovaná středověká architektura v jihovýchodní Evropě.

Ale vraťme se k již zmíněným hradbám. Jejich délka dosahuje 4,5 km o výšce 20 m a šířce místy až 15 m. Působily na nás nedobytně, dokud jsme nepoznali vstupní bránu. Ruch před bránou byl nevídaný. Všude byli turisté a obchodníci prodávající pohlednice, ovoce, průvodcovské služby atd. Dalo by se to přirovnat k trhu. Po vstupu do srdce Kotoru na nás čekala spleť úzkých uliček a nepravidelných náměstí s překrásnými kostely, paláci v románském, gotickém, renesančním i barokním slohu. Dominantou jednoho z náměstí byla původně románská Katedrála svatého Tripuna, která v důsledku zemětřesení byla několikrát přestavěna. Krásná Hodinová věž i další kostely byly jednoduše řečeno pastvou pro oči. Všimli jsme si, že mohutné hradby se spojují na strmém kopci ve výšce 260 m n. m. s pevností sv. Ivana. Proto jsme se rozhodli absolvovat zajímavý výstup až nahoru k pevnosti. V uličce, která byla jakousi vstupní branou pro výstup, byl stánek, kde vybírali opravdu symbolické vstupné. Po zaplacení nám už nic nebránilo k "středověké turistice". Odměnou pro nás byl fascinující výhled na červené střechy budov, tyrkysově modré moře a krásné horské masivy lemující krajinu. Lidé se změnili na malé bytosti ve velké středověké zahradě umění a architektury.

 
Ze všech stran povívá vánek přinášející s sebou příjemný pocit, který vám, našim čtenářům, určitě doporučujeme zažít. Kotor je městečko, které nezklame. Pohostí vás nádhernou stavbou budov, vynikajícím kafíčkem v místních podnicích a poskytne vám kousek klidu v duši přes množství návštěvy chtivých turistů.

  
V následujícím dílu našeho seriálu se vydáme do města Perast a jeho přilehlých ostrůvků. Řekneme si něco o prvním slovanském námořnickém učilišti či o nebojácných Perašťanech.

GPS: 42°25'27.2"N 18°46'16.5"E (Kotor)

Text a foto: Oskar Mažgút

Překlad: Stanislava Waniová