Černá Hora: Divoká krása VI. – Plavi Horizont, čarokrásná zátoka

Přibližně v polovině cesty z městečka Tivat do města Budva, na poloostrově Luštica, který odděluje Kotorskou boku od otevřeného moře, leží krásná a na zdejší poměry nevšední pláž dlouhá 300 metrů. Proč nevšední? No přece kvůli písku. Už jsme si zvykli, že Černá Hora, respektive většina letovisek Jadranu, má pláže z jemného či více hrubozrnného štěrku různých barev. I proto pro nás bylo příjemným překvapením navštívit toto místo, zout se z naší běžné obuvi a jen tak se naboso projít po bílém písku, který se velmi příjemně protlačí mezi prsty. Ale nevšedním se pro nás stalo toto místo i díky panenské přírodě.

Objevení ráje
Úplnou náhodou jsme objevili tento kousek černohorského ráje. Při cestě z Budvy, o které jsme si povídali v minulé části, jsme v jedné z mnoha zatáček zahlédli v strmé "propadlině" jakousi zátoku osetou křiklavě oranžovými slunečníky. Po příjezdu do hotelu nám to nedalo a podívali jsme se do mapy a bedekru. Zjistili jsme, že naše "objevená" zátoka je vlastně resort určený pro masovou turistiku. Byl vybudován před 40 lety a hojnými návštěvníky byly i odborářské skupiny z Československa. Později zde v devadesátých letech probíhaly ozdravné pobyty dětí z České a Slovenské republiky. Na konci našeho čtení zazněla i informace o vhodnosti areálu pro rodiny s dětmi díky pozvolnému klesání dna. Více jsme nepotřebovali a hned druhý den jsme vyrazili k tomuto cíli "masové turistiky".

Po příjezdu na tolik opěvované místo nás hned trochu zamrazilo. Místo bylo díky socialistické architektuře z části a nebo místy až úplně rozpadlé. Po "krásných" panelech jsme z cesty sešli až k pláži. Cestou jsme po pravé straně mohli "obdivovat" zcela rozpadlý karavan kemp a když jsme očkem mrkli vlevo, viděli jsme ošklivé hotely. No věřte, že tento vstup byl jen malou skvrnou tohoto nevšedního a jinak mimořádně atraktivního místa. Jak už jsem ale říkal, po příchodu na pláž nás čekal  úplně jiný svět. Všude kolem byly slunečníky, sprchy a stánky s občerstvením. Moře bylo křišťálově čisté a tyrkysově modré. Díky bílému písku, který sem dovezli na tatrovkách, jak jsme se dozvěděli, bylo krásné vidět dno. Ve vodě, sahající pouze po pás, se v moři dalo přejít od břehu i více než 250 metrů. Takže ti, co si chtěli zaplavat, se spíše pekli na slunci, než by si zasportovali.

     

Výlet
Vydali jsme se podél břehu a vyplatilo se to. Přes průzračnou vodu jsme kousek od břehu viděli fascinující podmořský svět, v čele s rybkami, kraby a mořskými ježky. Naštěstí nikdo z nás se blíže z posledně jmenovanými nemusel seznamovat ;-). Když nás už, promiňte mi ten výraz, moře přestalo bavit, navštívili jsme, jak je pro nás Slováky zvykem, bufet. Dodnes nezapomenu na tu vynikající chuť megapalačinek. Po příjemném obědě naše kroky směřovaly k objevování zdejších krás. Všimli jsme si, že za pláží vede úzký chodník, a tak jsme se po něm vydali. Cestu lemovaly husté stromy a křoviny. U nich nich jsme se museli zastavit. Pronikavý zvuk cikád nás prostě ohromil. Umocňoval v nás příjemný pocit. Po této krátké zastávce jsme se, ani nevím jak, dostali na mohutné skalnaté pobřeží otevřeného moře. Vápencové skály byly "ohlodané" vlnobitím. Ve skalních štěrbinách spočívaly schránky lastur. Po jejich sesbírání jsme si na chvíli sedli na sluncem ohřáté skály a v tichosti jsme pozorovali široký mořský horizont. Najednou jsme pochopili název tohoto letoviska - Plavi Horizont. Ani se nám nechtělo odejít, ale vše pěkné jednou skončí, a tak jsme se i my pohledem ještě jednou rozloučili s tímto krásným koutem Černé hory a vydali se na cestu zpět.

 

Zatímco jsme čekali na autobus, vyslechli jsme si rozhovor o tom, že i místní architektuře svítá na lepší časy. Díky připravovaným investicím by měly zmizet staré budovy a na jejich místě by měly vzniknout nové moderní, ale v souladu s přírodou, které by toto místo dostaly na špičku turistických destinací světa. Doufáme, že se to podaří a zároveň, že výstavba neporuší kolorit dodnes zachovalé divoké přírody.

Na závěr už jen pár slov. Černá Hora je země plná kontrastů. Je divoká a nespoutaná na jedné straně, ale na straně druhé je přátelská a dýchá historií. Spolu jsme navštívili jen zlomek toho, co nabízí. Pokud budete uvažovat o její návštěvě, určitě neváhejte a zkuste poznat nepoznané, navštívit nenavštívené a zažít nevídané. Klidně i teď, mimo hlavní turistickou sezónu.

Text a foto: Oskar Mažgút

Překlad: Stanislava Waniová