ČR, Lužní potok - Národní přírodní památka 1.

Celá lokalita zabírá pouze malou plochu, ale může se chlubit unikáty jako národní park. Díky svému významu bylo území začleněno do soustavy NATURA 2000. Článek představuje několik zajímavých a ohrožených druhů rostlin a živočichů, které zde můžete objevit.

Poklad mezi mlži

Jedna z informačních tabulí naučné stezky (panel č. 5) představuje unikát místní přírody – perlorodku říční (Margaritifera margaritifera).

Mlž patří na seznam kriticky ohrožených druhů živočichů. Lokality výskytu v Hranicích patří mezi jedny z posledních v České republice, ale i ve střední Evropě.

Jak název napovídá, perlorodka je schopna utvářet ve svém těle perly. Díky tomuto faktu byla její populace na Ašsku téměř vyhubena. Zpracování perel bylo na Ašsku jedním ze způsobů obživy obyvatel (počátek 20. století). Dnes se s perlou v těle perlorodky prakticky nesetkáte, protože mlž je na pokraji svých fyzických sil a je vyčerpán.

Život perlorodek je složitý a plný problémů. Perlorodky po celou dobu svého života neustále bojují o přežití. Po oplodnění vajíček se vytvoří larvy (glochidie), které se musí uchytit pro svůj další vývoj na žábrách ryb. Tzv. hostitelskou rybou místních toků je pstruh potoční (Salmo t. f. fario). Na žábrách pstruha se larva promění v malou perlorodku, která tělo po čase opouští a žije několik let v bahně na dně potoka, kde dospívá. Perlorodky se tu dožívají v průměru 50 let a jsou veliké až 12 cm.

Dnes je pro perlorodky největší hrozbou narušování jejich přirozeného životního prostředí. Perlorodka je indikátorem čisté vody a při sebemenším narušení kvality vody reaguje na změny. Chemické znečištění vody, kyselost vody, půdní eroze, nevhodné hospodaření a nedostatek vhodné potravy způsobují, že perlorodka postupně vymírá. Přirozené prostředí je nutné neustále revitalizovat, protože jedině tak se populaci kriticky ohroženého mlže podaří zachránit.

Hranicko ukrývá také masožravou rostlinu.

Drobná masožravá rostlina rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) patří na seznam mnoha dalších ohrožených druhů flóry Hranicka.

Rosnatka má ráda vlhká stanoviště jako jsou rašeliniště, močály, okraje rybníků.

V přírodě ji lze snadno přehlédnout. Její listy se rozkládají při zemi v podobě růžice, celý kruh listů dosahuje velikosti max. 10 cm. Ze středu růžice roste stonek, který měří až 15 cm a je zakončený drobnými bílými květy, u nás kvete v srpnu.

A jak je rosnatka masožravá? Rostlina roste na místech chudých na živiny, a proto potřebuje do svého těla získat živiny jiným způsobem. Živiny, především dusičnany, získává za pomoci svých listů. Ty mají načervenalou barvu a vylučují látky, které přitahují hmyz. Kapky vyloučené lepkavé látky, které jsou na chloupkách listu, připomínají kapky rosy – odtud rodový název rostliny. Hmyz se na listy rosnatky přilepí a rostlina jej uvězní. Rosnatka dále vypouští trávicí tekutinu, která hmyz začne rozkládat. Tímto „masožravým“ způsobem získává rosnatka látky potřebné ke svému živobytí.

Rosnatka má léčivé účinky, dokáže pomoci při kašli, astmatu nebo cukrovce. Je chráněná zákonem, a proto není možný její sběr.

Další rostliny, které se vyskytují na místních rašeliništích, jsou suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium) a suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum). Suchopýr má rád vlhká místa a kyselé půdy, je vysoký až 60 cm, roste ve vyšších polohách.

Oproti rosnatce nelze přehlédnout. Suchopýr upoutá každého svým květem. Okvětí je bílé a chlupaté. Louka plná suchopýrů vypadá jako posypaná vatovými chomáčky. Na Hranicku si takový pohled můžete vychutnat na mnoha místech na přelomu května a června.

Orchidej v hranicích? Ano, lokalit však ubývá.

Další dvě rostliny se liší svým vzhledem v samotné krajině. Jedna z rostlin vás ihned upoutá, druhé si ani nevšimnete. Obě si však zaslouží zvýšenou pozornost z hlediska ochrany přírody a krajiny. Na Hranicku je najdete na mnoha místech.

Prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) nelze přehlédnout.

Prstnatec patří k zástupcům vstavačovitých rostlin, které lze v krajině spatřit zatím poměrně často. Jedná se o ohrožený druh naší flóry, jehož přirozená stanoviště neustále ubývají. Prstnatec má rád vlhká místa, bažinaté louky, rašeliniště. Rostlina z čeledi vstavačovitých vás zaujme svým květenstvím (barva různě fialová, purpurová, nachová). Na listech najdete skvrny, které krásu dokreslí. Obdivuhodná je i jeho výška – až 40 cm. Jak napovídá latinský druhový název, začíná kvést v květnu. Vhodných biotopů ubývá v důsledku nevhodného hospodaření a zásahů do krajiny. Lidé občas vykopávají rostliny v domnění, že si jimi ozdobí svou zahrádku, tam však rostlina zcela jistě zanikne.

Bylina, která svým vzhledem na první pohled neohromí, ale zvýšenou pozornost v podobě ochrany si zaslouží, je mochna bahenní (Potentilla palustris) neboli zábělník. Na Hranicku roste hojně. Vhodným biotopem jsou pro ni vlhká místa, bažiny, břehy rybníků. Má zajímavý květ, který je tmavě fialový až hnědý, začíná kvést v červnu. Dosahuje výšky až 60 cm.   

Spatříte-li rašeliniště, které pokrývá rozkvetlá mochna, pochopíte, že i tato rostlina má své kouzlo.

Pohybujte se tu ale po vyznačených trasách, k přírodě buďte maximálně šetrní a chovejte se k ní ohleduplně. Jedná se o křehké biotopy, které jsou náchylné na sebemenší narušení nebo změnu prostředí. Přírodou vás provede a jednotlivé druhy představí naučná stezka „Na cestě k Trojstátí“.

Text/foto: PhDr. Josef Levý