ČR, Moravský kras: Balcarka – jeskyně s nejbohatší krápníkovou výzdobou

Poté, co jsme navštívili legendární propast Macocha, koupili si suvenýry a posilnili se, zamířili jsme na parkoviště. Odtud jsme se přesunuli k obci Ostrov u Macochy, konkrétně na parkoviště u jeskyně Balcarka. Vystoupili jsme z auta a hned jsme si všimli jedné z památek obce, která se hrdě tyčila na skalním ostrohu (v místní části Končiny). Byl jí větrný mlýn holandského typu z roku 1814. Zachovaný vnitřek mlýna, kde bychom našli zařízení na mletí obilí s dřevěnou konstrukcí, bohužel není přístupný, protože mlýn je soukromým majetkem. Původně šindelová střecha byla v rámci rekonstrukce vyměněna za plechovou, což je myslím škoda. Při pohledu na mlýn se nám vybavila vzpomínka na letošní návštěvu Holíče, který se chlubí podobným unikátem.

Každopádně naším cílem byla jeskyně. Zakoupili jsme si vstupenky a do prohlídky nám zbývala ještě půlhodina, kterou jsme si krátili u kávy v místním bufetu. Okolí tvořily informační tabule, které velmi pěkně vysvětlovaly například střídání fauny v teplých a studených obdobích poslední doby ledové, příchod magdalénienských lovců a jejich působení v Moravském krasu.

Pár metrů od výstupu z jeskyně byly tabule zachycující průběh posledního tisíciletí. Dozvěděli jsme se, že lidé zde výrazněji začali působit až od 10. století. Klučili zde lesy, zakládali pole a vytvářeli pastviny. Na nich jsme celou dobu pozorovali tzv. závrty (jámy), což jsou nejtypičtější projevy povrchového krasu vznikající rozpouštěním vápenců a poklesem půdy do podzemí. Také se zde těžil vápenec, čehož dokladem jsou četné lomy.

Místo, kde jsme stáli, je označováno jako jeden z okrajů Ostrovského žlebu. Před námi se nacházela Balcarova skála, jejíž území je prohlášeno za přírodní rezervaci, a to od roku 1998. Chrání se zde hlavně jeskynní systémy, zimoviště netopýrů, ale i stepní a lesostepní společenství. Plni informací jsme se po schodech přesunuli k vchodu do samotné jeskyně, protože zbývalo už jen pár minut do začátku prohlídky.

Průvodkyně nás postupně provedla nejen nejkrásnější krápníkovou výzdobou ze zpřístupněných českých jeskyní, nádhernými dómy či fascinujícím muzeem s expozicí představující jeskyni Balcarka jako jeskyni lovců sobů, koní a generační zimoviště jeskynních medvědů, ale také nás zasvětila do historie jejího objevování. To začalo v roce 1923 Josefem Šamalíkem. O 13 let později byly jednotlivé části jeskyně propojeny v jeden celek. Zajímavé na této jeskyni je, že má poměrně složitý chodbový systém – vystupující ve dvou výškových úrovních, spojený vysokými dómy. Tento podzemní svět je nalezištěm několika pravěkých ohnišť, nástrojů a zvířecích kostí. Balcarka si nedávno prošla rekonstrukcí. Kromě obnovených chodníčků a osvětlení (podobně jako Kateřinská jeskyně) nabízí i obrazově-hudební zážitek, který vám během prohlídky pustí paní průvodkyně.

Prohlídka nám trvala hodinku a opět jsme se nestačili divit, čeho všeho je schopna příroda. Nadšeni a unaveni jsme se rozloučili jak s jeskyní, která je veřejnosti zpřístupněna od března do listopadu, tak i s Moravským krasem a vydali se dál za poznáváním krás České republiky.

GPS: 49°22'37.0"N 16°45'27.3"E (parkoviště)

Text a foto: Oskár Mažgút

Překlad: Stanislava Waniová