ČR: Praha - Národní památník na Vítkově

Na severovýchodním okraji pražské čtvrti Žižkov, 270 metrů nad mořem, se tyčí vrch Vítkov, rozdělující Žižkov a Karlín. Vítkov je známý především tím, že zde 14. července 1420 Jan Žižka z Trocnova v čele početně slabších husitských vojsk porazil křižáckou armádu krále Zikmunda Lucemburského.

Na počest této události tak významné pro české dějiny byl Janu Žižkovi postaven na Vítkově památník, na který mohou být nejen Pražané, ale i Češi pyšní, protože ho tvoří největší jezdecká socha na světě. Pokud byste se však na Žižkově ocitli v 19. století, správně byste bydleli ve čtvrti Královských Vinohrad, které byl teprve později dán dnešní název a byla povýšena na město. Hned první žižkovský starosta přišel v roce 1882 s iniciativou založení Spolku na výstavbu Žižkova pomníku na Žižkově, ale později se snahám spolku postavila první světová válka.

Komunistické mauzoleum

Po vzniku samostatného československého státu se v období let 1928 - 1938 podle plánů architekta Jana Zázvorky stavěl Památník národního osvobození. Protože se zároveň jednalo o 10. výročí založení ČSR, zúčastnil se pokládání základního kamene také prezident T. G. Masaryk. Hrubá práce na tomto monumentálním díle byla dokončena už v roce 1933 a pozornost se poté soustředila na interiéry a vnitřní výzdobu. Roku 1938 byly ale práce přerušeny, protože republika se stala zajatcem německé říše, což se také projevilo na dalším využívání památníku, ze kterého si německá armáda udělala sklad a po válce, v roce 1948, se z něj stala síň Rudé armády.

Od roku 1951 žižkovský památník začal sloužit pro účely československých komunistů, kteří tam začali přesunovat ostatky svých významných partajníků. Po smrti prvního dělnického prezidenta Klementa Gottwalda se památník stal jeho mauzoleem, kde se o jeho mrtvé tělo až do roku 1962 staral lékařský personál a posléze bylo zpopelněno. Sametová revoluce byla opět pro žižkovský památník předělem, protože těla pohřbených předáků komunistů byla převezena do soukromých hrobů. Roku 2001 byl Národní památník na Vítkově s hrobem neznámého vojína a sochou Jana Žižky z Trocnova předán do správy Národního muzea a v současné době zde můžete navštívit jeho stálé expozice (Křižovatky české a československé státnosti; Laboratoř moci).

Interiér

Pohled na památník zevnitř je impozantní. V jeho středu stojí Slavnostní síň tvořená trojlodním sálem. Přední prostor síně, který jí dominuje, měl původně sloužit jako pódium, které by se využívalo během slavnostních nebo smutečních příležitostí. V roce 1938 byla do tohoto prostoru umístěna kovová plastika okřídleného Génia zvěstování svobody od sochařů Karla Kotrby a Ladislava Kofránka, která byla Němci zničena a následně po válce restaurována.

Nad pódiem visí gobelín se znakem první Československé republiky od akademického malíře Karla Svolinského. Nad římsou se nachází keramické plochy s historickými znaky zemí z první republiky. V západní části Slavnostní síně můžete vidět hudební tribunu s varhany a místem pro zpěváky a pod ní leží vlastenecká mozaika Kde domov můj od Jakuba Obrovského.

Jak jste se mohli dočíst výše, součástí památníku je i Hrob neznámého vojína. Jsou to ve skutečnosti ostatky několika neznámých vojáků, uložené do jedné rakve. Mramorové pilíře, které sarkofág obklopují, zároveň podpírají sochu. V předsálí hrobu můžete uvidět také plastiky, které mají zobrazovat vojenské ctnosti – Věrnost a Statečnost. V nedávných letech byla ale výzdoba rozšířena o pamětní desky účastníků novodobých zahraničních misí a v roce 2006 zde byl pochován hrdina první republiky, generál Alois Eliáš s manželkou.

Vítkov je krásným místem pro odpočinek v Praze, zejména v jarních a letních měsících. Sice je potřeba absolvovat nejprve menší výšlap, ale pohled na hlavní město, které se skutečně před člověkem rozkládá jako kdyby bylo na dlani, je dostatečnou odměnou. Ve výstavních sálech památníku probíhají pravidelně různé tématické výstavy. 

Letní otevírací doba od 1. 4. 2012:
středa - neděle: 10.00 - 18.00 hod., ostatní zde

Otevírací doba vyhlídky - do 17.30 hod.,
prodej posledních vstupenek na vyhlídku do 17.00 hod. 


Text/foto: Maxim Kucer