ČR: Praha - Skvosty Hradčanského náměstí II.

Pokud půjdete směrem od zastávky tramvaje Pohořelec, projdete na náměstí Loretánskou ulicí. Mezi další vstupy patří Pražský hrad, Zámecké schody a Kanovnická ulice s Radničními schody.

Hradčanské náměstí se chlubí mnoha architektonickými skvosty. Patří mezi ně Schwarzenberský palác, Salmovský palác, Martinický palác, Šternberský palác, Mariánský morový sloup a v neposlední řadě také Arcibiskupský palác.

Arcibiskupský palác se nachází blízko hlavní brány Pražského hradu a je sídlem pražských biskupů a arcibiskupů.

V druhé polovině 16. století císař Ferdinand I. daroval dům arcibiskupovi Antonínu Brusu z Mohelnice (1561 – 1580) jako arcibiskupskou rezidenci. Původně gotický dům byl přestavěn a rozšířen, do současnosti se zachovaly středověké zdi a některé původní prvky, např. výjevy "Jákobův sen" a "Medvědice požírající vlka".

V následujícím období byl palác přestavěn v renesančním slohu, např. kaple na jihovýchodní straně s malířskou výzdobou ilustrující život sv. Jana Křtitele aj. od Daniela Alexia z Květné.

V 17. století římským architektem J. B. Mathejem, který zaujímá přední místo v českém baroku, byla uskutečněna velká přestavba, která určila dnešní dochovaný vzhled paláce. V tomto období uprostřed hlavního průčelí byl přistavěn balkon ze sliveneckého mramoru.

V 18. století arcibiskup Antonín Petr hrabě Příchovský z Příchovic (1764 – 1793) provedl další velkou přestavbu paláce v rokokovém slohu. Přestavbu uskutečnil architekt J. Wirch, který mimo jiné překlenul uličku do Šternberského pláce a vyzdobil v rokokovém stylu i reprezentační místnosti. Arcibiskup zakoupil vzácnou sbírku gobelínů, zasazených do zlacených rámů a představujících tropické krajiny s exotickými rostlinami, zvířaty a lidmi. Bohatá výzdoba fasád je prací Ignáce Platzera. Z tohoto období také pochází rokokové hlavní schodiště s tepaným lustrem, svítilnami a zábradlím. Na konci 18. století byla blízko Arcibiskupského paláce založena zahrada.

V 19. století za kardinála knížete Schwarzenberga (1850 – 1885) se palác téměř neopravoval, protože arcibiskup všechny svoje příjmy z arcibiskupských statků i z rodinných statků na Hluboké rozdal většinou chudým. Až jeho nástupce kardinál František de Paula hrabě Schönborn (1885 – 1899) provedl důkladnou opravu celé rezidence, včetně nové omítky fasád hlavních budov, postavení stájí a položení nových parketových podlah.

Začátkem 20. století kardinál Lev Skrbenský pokračoval v opravách rezidence. Během tohoto období bylo v paláci zřízeno telefonní vedení, provedena výměna schodiště, zavedeno elektrické osvětlení aj.

Ve 20. století se poslední důkladná rekonstrukce konala v letech 1995 – 1998 za arcibiskupa kardinála Miloslava Vlka. Vzhledem k rozsahu a náročnosti rekonstrukce požádal pražský arcibiskup vládu ČR o finanční pomoc k zajištění financování opravy Arcibiskupského paláce.

Text: Maxim Kucer

Foto: Maxim Kucer/Klára Svobodová