ČR: Svatojánské proudy – krásný podzimní výlet kousek od Prahy

Ve Štěchovicích jsme prošli podél pěkné hasičárny a pak pokračovali přes malý most, za kterým jsme objevili první informační tabuli o místní památce, která na nás shlížela z nejbližšího kopečku. Jednalo se o stylový secesní kostel sv. Jana Nepomuckého, který byl vystaven v letech 1911–1915. Svatojánské proudy dostaly své jméno právě po tomto slavném mučedníkovi. Poté jsme již objevili první zelenou značku, která nás upozornila, že jsme se správně napojili na naši dnešní stezku. Místní kolemjdoucí nám navíc byla doporučena i trasa po červené, že prý nabízí lepší výhledy.

Nejdříve nás čekalo krátké strmější stoupání, v jehož závěru se nám otevřel krásný výhled na štěchovickou vodní nádrž a vodní elektrárnu Štěchovice, kterou nám opět více přiblížila další z mnoha informačních cedulí nacházejících se podél stezky. Přehrada byla vytvořena zatopením úseku nazývaným právě Svatojánské proudy v letech 1937–1945 kvůli regulaci odtoku vody z Vltavy. Ihned za přehradou nám toto malebné údolí nabídlo neskutečné množství výhledů na nádhernou krajinu zalitou hřejivým sluncem se stromy, jejichž listí hýřilo snad všemi podzimními barvami. Čas od času jsme potkávali vodáky na kajacích či výletníky na motorových člunech, prošli jsme maličkou chatovou oblastí a jedna z dalších informačních tabulí nás poučila, že naše stezka byla první značenou českou turistickou trasou Klubem českých turistů.

Dalším známým mezníkem naší cesty byla trampská osada Ztracenka (celým názvem Ztracená Naděje), kde se již opékaly vuřty a dělaly nejrůznější opravy na dřevěných příbytcích. My jsme však pokračovali směrem na vesnici Štěchovice-Třebenice, protože nás již trochu tlačil čas. Okolní krajina se mírně změnila z klasické lesní na skalnatou a nabídla nám opět nové a neméně nádherné výhledy přes malebné údolí. Vyhlídky byly střídány občasnými skalními tunely a tu a tam jsme na sluníčku pozorovali vyhřívající se maličké ještěrky.

S blížícím se koncem stezky jsme pomalu scházeli níže ze skal a znovu se kolem nás začaly objevovat zvolna rozšiřující se chatové osady. V jedné z nich nás na okraji stezky čekal osamocený stoleček s nejrůznějšími suvenýry (pohledy, magnetky, náramky či turistické známky) s mističkou plnou peněz. Bylo příjemné vidět, že zde funguje systém bez prodavače a turisté poctivě zaplatí za vybrané zboží. Stezka se postupně rozšířila i pro auta a my jsme dorazili až ke známé přehradě Slapy. Před ní nás ještě jako bonus čekaly dlouhé schody vedoucí nahoru do Třebenic, avšak za odměnu nás zavedly až k místní restauraci, kde jsme si rádi dali pivo i pozdní oběd a krásně tak zakončili dnešní příjemný výlet.

Na závěr by bylo určitě dobré zmínit, že stezka vede strmým úbočím a určitě není vhodná pro cyklisty a pro ty, kteří mají problémy s pohybovým ústrojím. Autobus jezdí o víkendu v půlhodinových intervalech (z Prahy do Štěchovic), nicméně pak z Třebenic do Prahy jsou již intervaly dvouhodinové, proto je dobré si výlet raději trochu časově rozplánovat.

GPS: 49°49'23.3"N 14°26'13.1"E

Text a foto: Veronika Schubertová