Dobšinskou ledovou jeskyní

S odjezdem z kempu Podlesok doporučujeme neotálet a vyrazit v brzkých ranních hodinách, jelikož náš čeká skutečně dlouhý den plný zážitků a možná opět i trochou té fyzické námahy.

Z Podlesku, resp. přilehlých Hrabušic se vydáme se na jih, projedeme celý Slovenský ráj, jelikož naší první zastávkou bude Dobšinská ledová jeskyně.

Kudy tudy a kam

Na výběr máme znovu ze dvou cest. Ta přímá, o něco málo kratší (cca 28km) a dobrodružnější vede ze začátku stejně, jako cesta k Velkému Sokolu. Tedy přes Pílu odkud stoupá nekonečnými serpentinami přes sedlo Vernáru, aby po několika kilometrech opět sestoupala k Dobšinské jeskyni. Nevýhodou této romantické cesty je její výrazně nekvalitní povrch, sestávající se převážně z obřích děr, záplat a výmolů, které průjezd značně stíží. V době mé návštěvy (srpen 2010), byla navíc silnice z důvodu oprav krátkého úseku uzavřena, což jsem se dozvěděl asi kilometr před jejím koncem...

Schůdnějším řešením bude postupovat po neméně romantické (asi 32km dlouhé) trase Betlanovce – Spišský Štiavnik a dále po silnici č.67 na Vernár, přes serpentiny do údolí, ve které se krom hlavního tahu na Banskou Bystricu nachází i náš první cíl – ledová jeskyně, nacházející se na severním svahu vápencového vrchu Duča ve výšce 970 m.n.m. Od parkoviště nás čeká relativně náročný výstup příkrým svahem po šotolinové cestě, na které Vám Vaše lýtka připomenou, že jste v posledních dnech rozhodně neflákali. Zdoláme 130 metrové převýšení, stíráme pot a obdivujeme vitální stařečky a babičky z turistických zájezdů, které výstup zdolali stejně jako my. Zaplatíme vstupní poplatek (7 € dospělý, 6 € studenti a důchodci, 3,50 € děti 6-15 let). Zvýhodněný vstup je zde i pro invalidy, ale zapomeňte na to, že byste navštívili jeskyni a její strmá úzká schodiště např. s invalidním vozíkem, bohužel. V jeskyni je možné za příplatek 10 € i fotografovat popř. natáčet, ale to se příliš nevyplatí, jelikož všude okolo jsou davy turistů a bez přípravy, stativu či kvalitního blesku nelze pořídit příliš kvalitní snímky.

Vstupujeme do mrazivého podzemí

Již zmiňovaný náročný výstup má i svá rizika a tím největším jsou asi „mokrý záda“. Venkovní teplota může klidně přesáhnout třicetistupňové hodnoty, ale po vstupu do „Studené díry“ Vás v zádech opravdu zamrazí, jelikož zde teploty nepřesahují 0°C. Je tedy dobré po zdolání kopce chvíli vychladnout, ideálně se doobléci a nedbat na to, že v parném létě vypadáte mezi ostatními výletníky jako sněhulák.

Během 30 minutové prohlídky zamrazí i ty nejotrlejší otužilce. Po vstupu do jeskynního systému klesáme příkrým schodištěm k několika samostatným částem. Posupně navštívíme Malou síň, Velkou síň, Zřícený dóm, Ruffínyiho koridor a Přízemí s působivým ledopádem. Největší prostor jeskyně tvoří Velká síň elipsovitého tvaru, s délkou 72 m, šíří ve středu 42 m a výškou 7 až 10 m. Největší ledový sloup, zvaný Studna, měří 9 m. Celkově si návštěvník připadá jako na výpravě po mrazáku, kterou však působivě doplňuje svým věcným komentářem průvodce, který zároveň svým bystrým okem monitoruje horlivé fotografy, kteří jakoby nenápadně, bez povolenky, fotografují s bleskem krápníky, stalaktity, stalagmity a ledopády, kterých je zde opravdu požehnaně.

Trocha historie a faktů

Z celkové délky jeskyně 1388 m, je dnes veřejnosti zpřístupněný pouze okruh dlouhý 475 m. Jeskyně je unikátní i tím, že byla roku 1887 jako první jeskyně v Evropě elektricky osvětlena. Toto místo bylo známé již dlouhá staletí mezi místními pastýři, kteří se sem chodili ochladit. Prvním skutečným odvážlivcem, který do útrob jeskyně sestoupil, byl královský báňský rada Eugen Ruffínyi se svými přáteli, který tak učinil v roce 1870. Ledovcová podlaha, s průměrnou mocností 25m, vznikla působením zamrzání horských pramenů, pod vlivem proudění vzduchu vápencovými komíny, které sem během zimních měsíců přivádějí mrazivý vzduch z povrchu. Asi nejpůsobivější částí prohlídky je závěrečný mohutný sál s mnoha ledovcovými sloupy a ledopády, nesoucími poetické názvy Varhany, Opona, Studna či Niagara.

Od pastevců ke krasobruslení

Dobšinská jeskyně byla dříve propojena s nedalekou Stratenskou jeskyní. Zával však oba systémy oddělil, čímž byla částečně uzavřena i cirkulace vzduchu, takže lze říci, že z dlouhodobého hlediska led začíná pomalu ale jistě odtávat. Jarní proudění a tající sněhy však tuto ztrátu kompenzují, takže není obavy, že by jedna z nejkrásnějších a co do množství ledové výzdoby nejbohatších ledových jeskyní na světě, zanedlouho pozbyla své jedinečnosti.

Za zmínku stojí i několik druhů netopýrů, např. velký, ušatý, vousatý aj. kteří přebývají v nezaledněných částech jeskyně. Zajímavostí jeskyně je, že do roku 1946 v ní bylo povoleno bruslení pro veřejnost a to po celý rok. V padesátých letech minulého století v jeskyni trénoval slavný a úspěšný československý krasobruslař Karol Divín a s ním vojenský krasobruslařský oddíl…

V dalším pokračování se projedeme pod Muránskou planinou a navštívíme zříceninu skalního hradu Murán.

Text/foto: Jan Chaloupka