Francie, Paříž IV. – cestou ke katedrále Notre Dame

Po prohlídce úchvatných Lucemburských zahrad jsme se rozhodli navštívit známou katedrálu Notre Dame, jejíž krása je zachycena v mnoha filmech, ale snad nejznámější její popis pochází z jednoho z vrcholných historických románů Victora Huga - Chrám Matky Boží v Paříži. A tak jsme se vydali bulvárem Saint-Michel směrem k řece Seine. Tehdy jsme ještě netušili, na co všechno cestou narazíme.

Římské lázně v Paříži
Po ujetí pár desítek metrů jsme narazili na zajímavou stavbu, která připomínala archeologické naleziště. Díky bedekrům, které jsme měli sebou, jsme rychle došli k tomu, že se jedná o pozůstatek římských lázní, které Francouzi nazývají Lázně Cluny. Zajímavostí je, že na jejich základech byl ve středověku postaven klášter. Dnes zde sídlí Národní muzeum středověku. Po chvilce obdivování této historické stavby jsme pokračovali dál. Bulvár hýřil životem. Neustále přesouvající se auta, prodírající se davy lidí, obchodníci nabízející své zboží, to vše bylo pro nás ohromující.

Fascinující metro
Jak jsme se blížili k řece a k mostu Pont Saint-Michel, tak jsme se zastavili u jednoho z mnoha vstupů do stanic metra. Samotný vstup byl nesmírně zajímavý. Zelené železné podpěry připomínající strašidelné rostliny uchytávaly tabuli s názvem Métropolitain, označující metro. Nad tabulí byly umístěny i dvě oranžové lampy. Jak jsme se později dozvěděli, takto se označovaly stanice metra v jeho počátcích, později se název zkrátil na Métro, až nakonec zůstalo jen označení velké M. Historie metra v Paříži sahá až do roku 1900, kdy u příležitosti Světové výstavy otevřeli jeho první linku. V té době jezdily dřevěné vozy. Od těch dob se metro rozrostlo o dalších 15 linek. Denně přepraví až neuvěřitelné 4 miliony cestujících. Pařížské metro má i svůj vlastní život. Jedna ze stanic je útočištěm lidí bez domova, další čtyři jsou přeměněny na turistickou atrakci, protože jsou od druhé světové války nepoužívané. A samozřejmě nechybí ani muzikanti, kteří zde s povolením úřadů zpříjemňují každodenní přesuny cestujících. My jsme sice tento druh dopravy nevyužili, ale i nakouknutí dovnitř stálo za to.

Ostrov plný památek
Po projetí mostu jsme se ocitli na jednom ze tří ostrovů Paříže, na Seině. Jeho Francouzký název je Île de la Cité, což doslovně znamená ostrov starého jádra města. Pařížané ale i turisté mu říkají jen zkráceně - Cité. Zajímavostí má tento ostrov hned několik. Tak například: osídlen byl jako první z celé Paříže, nachází se zde nultý bod, taktéž se zde nachází střed Paříže, zrodil se zde středověký architektonický gotický styl a jeho spojení s okolními břehy tvoří nejstarší most v Paříži - Pont Neuf. A to zdaleka není vše.

Už z mostu se nám sice naskytla panorama i s krásnou katedrálou Notre Dame, ale my jsme hned k ní neodbočili. Dále jsme pokračovali rovně po ulici směrem od mostu. Po pravé straně jsme míjeli velkou policejní prefekturu, až nás po pár metrech na opačné straně zaujala bohatě zdobená zlatá brána. Neváhali jsme a přistoupili jsme k ní blíž. Za ní se totiž skrývala významná historická památka tohoto města věčné krásy.

Byl ní Justiční palác, což je vlastně komplex soudních budov, kde sídlí různorodé soudní instituce. V minulosti to bylo nejstarší sídlo francouzských králů. Jelikož ani ostrov neminuly požáry, do dnešních dob se zachovaly jen jeho dvě části, a to Conciergerie a Sainte Chapelle.

Conciergerie je palác, který sloužil správci královského paláce a později našel uplatnění jako věznice. Během tohoto temného období bylo v něm uvězněno přes 1200 vězňů, mezi nimiž byla i dcera Marie Terezie - Marie Antoinetta. Sainte Chapelle je zas gotická kaple postavená na přání francouzského krále Ludvíka IX. za účelem uchovávání vzácných relikvií. Nám se však ani do jedné z těchto památek nepodařilo dostat, respektive naše kroky jsme směřovaly již ke katedrále Notre Dame. Co jsme se o ní dozvěděli a kam jsme se vydali dál, to si povíme už za týden.

Text a foto: Oskár Mažgút

Překlad: Stanislava Waniová