Francie, Paříž XI. – Seina, řeka života

Po zakoupení si lístku na plavbu výletní turistickou lodí jsme se posadili na lavičky a nedočkavě čekali na její příjezd. Mezitím jsme si prostudovali propagační materiály, které nabízejí různé varianty plavebních okruhů. Například si můžete koupit lístek jen po první praporek. Všechny praporky jsou přizpůsobené a cílené k turistickým atrakcím Paříže. A proto nás fakt, že zastavující lodě byly přeplněné turisty, až tak nepřekvapil. Chvilku jsme počkali a nastoupili do prázdnější lodě. Provoz je zde vskutku hustý. Jen během naší plavby byly před námi dvě lodě a za námi další tři.

Zatímco si většina spolucestujících šla sednout dovnitř, my jsme si zvolili za své stanoviště samotnou palubu lodi, odkud se nacházela úchvatná romantická panoramata. I vnímání vody, větru a vln umocňovalo naše pocity dobrodružství.

Ze stoky perla

Seina je moderní řeka, která kromě dopravní funkce plní i zásobování části města pitnou vodou. Ale nebylo to vždy tak. Kdysi dávno byla vlivem chybějící kanalizace silně znečištěná a zapáchala. K zamoření přispěly i plovoucí obchody, kde obchodníci prodávali ryby či nabízeli služby jako praní oděvů. Samozřejmě voda, která je základem života, se stala paradoxně nositelem chorob. A proto netrvalo dlouho a lidé si ji začali vážit a postupně pracovali na jejím vyčištění. Zajímavostí je, že se řeka i pravidelně zarybňovala, čehož důsledkem je v současné době řada rybářů vedle ní. Avšak ti jen ryby uloví a opět pustí zpět. Je to tzv. rybaření pro zábavu. Řeka Seina sice není nejdelší řekou Evropy, měří 775 km, ale za to jediná, na které se konaly olympijské překážkové závody a závody v plavání pod vodou. Také se zapsala do historie, když přepravila tělo Napoleona či sochu Svobody. Není se tedy čemu divit, že její břehy jsou zapsány na seznam světového dědictví UNESCO.

Pařížské mosty

Plavbou po řece jsme míjeli takové atrakce, jako Eiffelova věž, muzeum d'Orsay, Louvre či majestátní Katedrála Notre Dame. Projížděli jsme pod mosty, jejichž krásu jsme mohli obdivovat úplně jinak než z nábřeží. Paříž má dohromady 37 mostů a nejeden z nich nás zaujal. Tak například Most umění (Pont des Arts) byl plný zámků lásky, které se třpytily při západu slunce, most Pont de l'Alma nás zas ohromil krásnou sochou zuavů (příslušník bývalé francouzské koloniální pěchoty v Alžírsku), která je jakýmsi "povodňovým majákem". Když v Seině stoupne hladina vody k vojákovým nohám, zavřou se chodníky podél břehů. I ostatní mosty byly zajímavé. Obrovská podobizna boha Dia zdobila most Pont Notre Dame a s ním se pojila i další legenda, o které jsme ani nevěděli. Dozvěděli jsme se, že v roce 1853 postavili nový most Pont Notre Dame a vysloužil si přezdívku Ďáblův most, a to z důvodu konstrukce, která měla 5 malých oblouků přes řeku. Ty ztěžovaly průjezd lodí a nejedna zde i ztroskotala. V roce 1919 prošel most rekonstrukcí a z 5 oblouků byly vytvořeny 3 menší a 1 větší. No ještě zajímavější je historie starého Pont Notre Dame, který byl prvním mostem přes Seinu. Na tomto mostě byly vybudovány obchody a domy a v tehdejší době představoval centrum městského života a zábavy. Až v roce 1499 se pod tíhou bezmála 60 domů zřítil.

Zábava u Seiny

Když jsme již zmínili zábavu, konaly se zde tzv. vodní turnaje, kde se soupeři kopím snažili jeden druhého vytlačit do vody. Dnes se tento "sport" koná již jen jako vzpomínka na staré časy. O dnešní rušný život na řece se starají vodní diskotéky, čilý turistický ruch a samozřejmě nábřeží. Ty jsou v některých částech lemované městskými plážemi či oázami odpočinku, které se těší velké oblibě. My jsme si takovou pláž sice nevyzkoušeli, ale zato plavba, jejímž prostřednictvím jsme si vychutnávali památky, pohybující se lidi či pracující podél řeky, a samozřejmě krásnou zeleň všude kolem, což určitě stojí za to, abychom vám ji vřele doporučili.

Plní zážitků a mírně unavení jsme se po skončení plavby vrátili do hotelu a ještě před tím, než jsme šli spát, jsme si naplánovali výlet na následující den do nejkrásnějšího zámeckého komplexu Evropy - do Versailles.

Text a foto: Oskár Mažgút

Překlad: Stanislava Waniová