Francie, Paříž XXIV. : Montaigne a Plamen svobody

Ani na chvilku jsme nezaváhali a vešli jsme do zóny luxusu a Mekky módy. Samozřejmě o nakupování v této části Paříže jsme ani neuvažovali, protože již samotné značky obchodů napovídaly, že se nejedná o ulici, kde běžný turista utrácí své penízky. Přesto vkusně, ale zcela odlišně zařízené obchody, jako například Chanel, Gucci, Armani, Prada, Versace, Valentino, Dolce & Gabbana, Nina Ricci či Bvlgari stály za návštěvu. Ale snad nejvíce nás zaujal módní dům Christiana Diora. Právě Dior byl jeden z nejvlivnějších francouzských i světových módních návrhářů a my jsme měli možnost stát před jeho domem, kde byly ve výlohách, spíše než někde jinde na světě, vystavené módní novinky na nadcházející sezónu. Ani si neumíte představit, jak náročné bylo dostat od výkladů naše přítelkyně. Když se nám to již podařilo, natrefili jsme v druhé polovině ulice na módní dům Louise Vuittona. Jedna z jeho částí byla v rekonstrukci. To by nebylo až tak zvláštní, ale o historické budovy je třeba se starat, ale samotné zakrytí rekonstruované části bylo více než neobvyklé. Jednalo se totiž o obrovskou bílou železnou "oponu" uprostřed s nápisem módní společnosti, která zvlněná obepínala budovu od shora dolů. Tak s něčím takovým jsme se nesetkali. Neuvěřitelné, že i zakrytí budovy má tady v Paříži osobitý styl a vkus.

Z polní cesty luxusní ulice

Uchváceni módními značkami a jejich produkty jsme se pomalu přesunuli na konec ulice, kde byl malý parčík s lavičkami. Udělali jsme si tu malou občerstvovací přestávku a nahlédli jsme i do bedekru. Dozvěděli jsme se, že ulice Montaigne byla kdysi jen polní cestou spojující zeleninové zahrady. Nazývala se také jako "Zelená cesta". Změna nastala v roce 1770, kdy ředitel královských staveb Abel-François Poisson de Vandières dal příkaz k vysazení aleje jilmů, čímž se změnila běžná ulice na promenádu​​. O něco později se ulice přejmenovala na ulici "Alej vdov". K takovému neobvyklému pojmenování se dostala díky oblibě procházek osamělých žen. V roce 1850 došlo k poslední změně názvu, a to podle významného francouzského spisovatele Michela de Montaigne, který je považován za zakladatele literárního žánru - esej. O pět let později zde byl vystavěn palác umění a postupně přibyly i další elegantní domy, které navždy změnily chudý charakter ulice. Příchodem již zmíněného Diora po druhé světové válce, se začal poměrně její rozsáhlý rozvoj, směřující k vytvoření nejluxusnější třídy světa. Za zmínku ještě vedle nóbl butiků stojí divadlo Champs-Elysées, nebo mnoho stylových restaurací.

Památník svobody i žalu

Po těchto vyčerpávajících informacích jsme se vydali přes křižovatky a "náměstí" Place de l'Alma k další pozoruhodnosti Paříže. Byl jím tzv. Plamen svobody (Flamme de la Liberté), který je věrnou replikou pochodně, kterou drží známá americká Socha svobody. Jedná se o památník nacházející se v ulici New York (Avenue de New York), nad vchodem do tunelu, u mostu de l'Alma, který znázorňuje otevřenost názorům a oslavu plamene svobody. Tento zajímavý symbol věnoval Paříži v roce 1989 newyorský deník Herald Tribune.

V okolí památníku byla popsána betonová stěna odkazy a vyznáními k princezně Dianě. Právě most při vjezdu do tunelu se stal 31. srpna 1997 místem tragédie, kde při vážné autonehodě anglická princezna podlehla následkům zranění. Od těch dob je památník pro místní obyvatele, ale i zahraniční návštěvníky, považován za neoficiální připomínku této nešťastné události.

Po chvilce ticha věnované na památku princezny jsme se vydali nábřežím Seiny směrem k pařížské Invalidovně (Les Invalides). Po celou dobu nás za zády provázela Eiffelova věž. Co všechno jsme zažili, viděli, a co jsme se dozvěděli, si ale povíme až za týden.

Text a foto: Oskár Mažgút

Překlad: Stanislava Waniová