Francie, Paříž XXX.: Náměstí Vendôme

Tentokrát jím bylo náměstí Vendôme (Place Vendôme). Dostali jsme se sem po krátké procházce z náměstí Opéra (před operou Garnier), po ulici Rue de la Paix. Všudypřítomné historické budovy dotvářely šarmantní atmosféru tohoto místa. Ani neznámo jak, a ocitli jsme se na poměrně velkém (26,9 ha) čtvercovém náměstí, jehož dominantou je mohutný vítězný sloup uprostřed.

Toto náměstí na nás působilo královsky. A nemýlili jsme se. Kdysi neslo jméno po Ludvíku Velkém a patřilo mezi jedno z královských náměstí. Vzniklo v letech 1685 až 1699 na přání samotného krále Ludvíka XIV., který dal Francii takové skvosty, jakými zcela určitě jsou - zámek Versailles nebo Invalidovna. Náměstí vzniklo na základě architektonických plánů významného francouzského architekta Julese Hardouin Mansarta.

Postupně jsme se propracovali do středu náměstí, odkud se nám naskytl pohled na poměrně stejně vysoké i zdobené budovy obklopující náměstí. Sídlilo v nich Ministerstvo spravedlnosti, slavný hotel Ritz, který byl bohužel v době naší návštěvy v rekonstrukci, nebo domy slavných osobností, jako například polského hudebního skladatele Fryderyka Chopina, švýcarského lékaře a zakladatele hypnózy Franze Antona Mesmera nebo skotského finančníka Johna Lawa.

Ale zcela určitě nejvýraznějším prvkem a památkou celého náměstí je tzv. Colonne Vendôme, což je vlastně triumfální bronzový sloup císaře Napoleona I. Ten byl postaven podle vzoru vítězného sloupu císaře Trajána v Římě, který oslavuje vítězné tažení v tehdejší Dacii. Původně zde stála jezdecká socha krále Ludvíka XIV., ale ta byla v roce 1792 zbourána a nahrazena 44,3 metrovým sloupem s tloušťkou bezmála 3,6 metru. Na vrcholu ční socha Napoleona a po obvodu se vine bronzový reliéf s délkou neuvěřitelných 280 metrů, na kterém jsou vyobrazeny Napoleonovy bitvy a vítězství v roce 1805.

Zajímavostí je, že sloup byl zbourán, resp. padl během tzv. Pařížské komuny v roce 1871, ale naštěstí po necelých dvou letech (tj. roku 1873) byl opět obnoven a jeho krásu si tak můžeme vychutnat i dnes. Nedalo nám nedotknout se tohoto kusu francouzské historie. Při jeho bližší obhlídce jsme zjistili, že je zevnitř dutý a podle bedekru se v něm nachází točité schodiště, které vyúsťuje na plošinu pod sochou. Jelikož masivní železné dveře do něj byly zavřené, pohled z plošiny na Paříž jsme si mohli jen představovat.

Každopádně nás i nevšední ukázka stavitelského umění z vnějšku uchvátila. Při odchodu z náměstí Vendôme jsme si všimli, že zde téměř nejsou auta. Bylo to z důvodu poměrně nedávné výstavby podzemních garáží, které zde vznikly ať už z praktického nebo estetického hlediska. I díky tomu jsme si mohli vychutnat náměstí plnými doušky. Postupně jsme se dostali na ulici Rue de Castiglione, která se křížila s nám již dobře známou ulicí Rue de Rivoli.

Pokračování příště...

Text a foto: Oskár Mažgút

Překlad: Stanislava Waniová